Najdu, najdeš, najdeme.

Právě jsem dočetl článek o paní, co jsi chtěla nechat větší obnos nalezených peněz a nyní jí hrozí dokonce vězení. Je to nepřiměřený trest, nebo naopak adekvátní, či příliš malý?

Nekteré veci nenajde ani ON

U nalezených věcí je to v našem státě se zákony trochu špatně, ale pořád lépe než v mnohých zemích celé Evropy. Ale abychom se nedopouštěli nepřesností, takhle přesně hovoří zákon:

-------

§ 937
(1) Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci.
(2) Nepřivlastní-li si nikdo opuštěnou movitou věc, stává se jejím vlastníkem obec, která ji nalezne na svém území.
(3) Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu. Neujme-li se však stát její držby nebo nebude-li vlastnické právo státu zapsáno do veřejného seznamu, může věc vydržením nabýt kdokoli.
§ 938
(1) Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li zvíře označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.
§ 939
(1) Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě.
(2) Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá znovu svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá ve snaze je znovu zajmout. Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.
§ 940
Zvíře v zoologické zahradě a ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není.
§ 941
(1) Věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.
(2) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, považuje se věc za opuštěnou. Byla-li movitá věc nepatrné hodnoty zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího.
(3) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.
§ 942
Přivlastnil-li si někdo opuštěnou věc zapsanou ve veřejném seznamu, může se domáhat, aby byl stav zápisů uveden do souladu se skutečným právním stavem. Nález
§ 943
Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví; kdo věc najde, nesmí ji považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.
§ 944
(1) Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.
(2) Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nemá-li věc jen nepatrnou hodnotu, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, v jejímž obvodu byla věc nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle zvláštních právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem.
§ 945
(1) Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem.
(2) Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li ztracená věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.
§ 946
(1) Obec rozhodne, jak bude nalezená věc uschována. Souhlasí-li s tím nálezce či jiná osoba a je-li to vhodné, může obec rozhodnout, že věc bude uschována u této osoby. Věci značné hodnoty, zejména peníze o vyšší částce, obec odevzdá zpravidla do soudní úschovy nebo je uloží jiným vhodným způsobem.
(2) Věc, která se bez patrné škody uschovat nedá, prodá obec ve veřejné dražbě a s
výtěžkem naloží podle odstavce 1; předtím však odečte vlastní náklady s dosavadní správou
věci.
§ 947
Věc nebo výtěžek za ni stržený vydá obec včetně plodů a užitků a po odečtení nákladů a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi, pokud se přihlásí do jednoho roku od vyhlášení nálezu.
§ 948
(1) Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci, anebo z jiných okolností.
(2) Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, vyměří se nálezné podle slušného uvážení.
§ 949
(1) Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce užívat věc nebo výtěžek za ni stržený jako poctivý držitel.
(2) Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník později, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného.
(3) Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za ni strženému.
§ 950
(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude nálezce k zvířeti vlastnické právo.
(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li se zvíře neodvolatelně zvířecímu útulku, může takové zařízení se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do dvou měsíců ode dne, kdy bylo zvíře zvířecímu útulku svěřeno; byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.
§ 951
Prohlásí-li nálezce obci, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází jeho právo věc nebo výtěžek za ni stržený užívat a nabýt na obec, v jejímž obvodu byla věc nalezena. Nabytím vlastnického práva vzniká obci povinnost zaplatit nálezci nálezné.
§ 952
Nálezci, který nález neoznámí, přisvojí si jej nebo jinak poruší své povinnosti, nenáleží úhrada a nálezné, ani nemůže nález užívat nebo nabýt k němu vlastnické právo podle § 949 . Tím není dotčena jeho povinnost nahradit škodu.
§ 953
Nalezne-li nějakou věc několik osob zároveň, jsou oprávněny i zavázány společně a nerozdílně. Spolunálezcem je i ten, kdo věc spatřil a snažil se ji dosíci, třebaže se jí dříve uchopil někdo jiný.
Nález skryté věci
§ 954
O nálezu věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté platí totéž, co o nálezu ztracené věci. Nálezci však nenáleží nálezné, když vlastník o úkrytu věci věděl.
§ 955
(1) Není-li zřejmé komu skrytá věc patří, oznámí nálezce její nalezení vlastníkovi pozemku a obci, v jejímž obvodu byla věc nalezena; § 953 platí obdobně.
(2) Nepřipadne-li skrytá věc podle zvláštních zákonů do vlastnictví státu, kraje nebo obce, dohodne se nálezce s vlastníkem pozemku, kdo z nich si věc ponechá a vyplatí druhému polovinu ceny věci. Nedohodnou-li se, náleží věc vlastníku pozemku a ten nálezci zaplatí polovinu její ceny.
§ 956
Osoba zjednaná k nalezení ztracené nebo skryté věci není nálezcem a náleží jí jen odměna za hledání, byla-li ujednána.
§ 957
Záchrana cizí věci
Osobě, která zachrání cizí věc od nevyhnutelné ztráty nebo zkázy, náleží přiměřená odměna, nanejvýš desetina ceny věci, a náhrada účelně vynaložených nákladů. Vlastník věci se povinnosti k úhradě zbaví, nepožaduje-li zachráněnou věc nazpět.

-------

Osobně bych vrátil jakoukoliv nalezenou věc, u které by nebylo pochyb o vlastníkovi.  Vzhledem k tomu, že paní našla i mobilní telefony, bylo její jednání zavrženíhodné a ten trest si zaslouží právem.  Váhal bych s odsudkem, kdyby peníze byly zcela anonymní, protože v českých zemích by se určitě našla spousta lidí, co by se beze studu ke ztrátě neprávem přihlásila. Navíc známe i případy, kdy si peníze nechal dokonce i policista, který nahlášený nález zatajil. Ale i tak...

Ale abych jenom neteoretizoval, je to cca 4 měsíce, co jsem shodou okolností učinil podobný nález. Vracel jsem se z Jižních Čech, a protože jsem bohužel chytil od jednoho účastníka srazu střevní chřipku, byla má jízda podobna spíše dvacetikilometrovým přískokům od místa, kde si důvěrně člověk popovídá s pařezem k místu, kde své nejtajnější nitro vyjeví do prvního příkopu. Při jedné takové zastávce to málem schytal evidentně plonkovní mobil, který jsem ovšem včas zachránil.

Vzhledem k mému stavu jsem se mu moc věnovat nemohl. Naštěstí to byl typ, jehož nabíječku jsem měl u sebe a tak jsem ho stihnul dobít před úplným vybitím a zablokováním. Dál mě již zajímala už jen postel a na mobil jsem si vzpomněl až třetí den, kdy jsem už zase začínal fungovat normálně.

Mobil měl bohužel vybitý kredit, takže jediná cesta byla volat z mého mobilu na jednotlivé kontakty a zjišťovat, kdo by asi mohl být tak vlastníkem, což se mi nakonec podařilo. Dokonce se mi i podařilo sehnat vlastníka mobilu a dohodnout s ním, že mu jeho přístroj zašlu na jeho adresu. Jediné, oč jsem ho požádal, bylo, aby mi na můj účet uhradil náklady na poštovné a telefony, které jsem provolal a to celých 100,-Kč. Pravda, mohl jsem to vše udělat zcela gratis, ale připadalo mi to tak nějak spravedlivější. Proč bych měl platit za cizí bordelařinu? Navíc jsem to pojal jako jakýsi test slušnosti českého národa.

Můžete hádat, ale jistě vás nepřekvapí, že do dnešního dne, tedy 4 měsíce poté, mi majitel ani neuhradil uvedenou částku, natož aby projevil alespoň zdání díků. Vlastně jsem s tím ani nepočítal, jen je mi tak nějak smutno. Tímto vám vzkazuji, pane V. Coufale, testem slušnosti jste neprošel.

Naštěstí nejen věřím, ale i jsem přesvědčen o jistém principu, který praví, že všechno dobré i všechno zlé se nám jednoho dne vrátí a čas mi dává velmi často za pravdu. Neuplynuly ani 2 měsíce od výše zmíněné události a já sám jsem ztratil mobil v lese při hledání hub. Díky naprosto unikátním okolnostem, se mi přístroj podařilo na 11 prozvonění najít. Byť zde logicky nejsou žádné příčinné souvislosti, v hloubi duše cítím, že jsou, ale to ať si každý přebere podle svého.