70 hodin o vodě

Nastala nám postní doba, kdy někteří lidé dodržují půst. Pominu-li zcela duchovní stránku věci, pak i ta fyzická je zajímavá. Nedalo mi to a tak jsem vyzkoušel i já, již po druhé, žít o vodě necelé 3 dny. Tady jsou moje zkušenosti.

idnes.cz

Úplně na začátek musím vyvrátit jednu mylnou, ale velmi rozšířenou chybu a to záměnu půstu s dietou. Tyto dvě techniky se dramaticky liší, byť vypadají zdánlivě podobně. Zatímco dieta je trvalý příjem potravy s nějakým zvýšením nebo spíše snížením složek v potravě, případně jejím celkovým omezením, půst je naprostá absence potravy. Neexistuje něco mezi a to z toho důvodu, že při půstu se zažívání zcela zastaví. Sníme-li cokoliv, pijeme-li šťavy s cukrem, čaje, nejedná se nikdy o půst, ale o dietu, protože zažívání stále funguje. Takže prosím NEZAMĚŇOVAT.

Špatná nebo i drastická dieta bývá škodlivá, protože tělo v hrůze z nedostatku potravy vše dostupné ukládá okamžitě do tuků a paradoxem špatně držených diet je tloustnutí spojené s únavou a malátností, tedy nepoměr dlouhodobých a krátkodobých rezerv. Dieta musí být stravně správně vyvážená a navíc musí být spojena s pohybem, aby měla ten správný efekt.

Půst je jiná liga. Je to záměrný přechod na rezervy organizmu. Zpravidla to trvá 35-40 hodin, kdy organizmus úplně zastavuje trávení a přejde na rezervy, ale je to hodně individuální. Mezi námi jeden den je na nic, protože to, co se má dít, tedy zastavení zažívání a přechod do jiného metabolického stavu, začíná až uprostřed druhého dne (30.-40. hodina). Jeden den je dieta s jojoefekty a všemi nepříjemnostmi špatné diety.

Zjednodušeně (!) hlavními zdroji energie pro tělo jsou bílkoviny, cukry a tuky a to jak ty obsažené v potravě, tak ty, které jsou v organizmu přítomny. Zastavíme-li úplně přísun potravy, organizmus začne nejprve spotřebovávat cukry z vlastních zásob. Hlavním zdrojem je glykogen, který se vyskytuje jak ve svalech, tak i v játrech, kde je ho 1/3. Jeho dramatický úbytek organizmus začne nahrazovat energií získanou z bílkovin a tuků.  Přednostně z rezerv, posléze z míst, která jsou vadná či nepoužívaná. Při půstu je tedy potřeba „normálně“ fungovat. Můžete dokonce i sportovat, energie má člověk dost a dost, jen musíte počítat s tím, že získat energii z tuků trvá déle, tedy námaha by neměla být krátkodobá a intenzivní, ale dlouhodobá a vyvážená.

Asi před dvěma roky jsem si řekl, že lepší než tisíc teorií je jedna praxe a držel jsem poprvé třídenní půst. Můžete se o tom dočíst zde.

Zajímalo mne, jestli se něco změnilo a jak se organizmus s touto deprivací vypořádá nyní po dvou letech. Musím konstatovat, že rozdíly byly, jednak přechod byl mnohem snazší a také celé absolvování bylo mnohem jednodušší než minule. Tak tedy, co se dělo:

Start úterý  21.2.2012

Poslední jídlo bylo 2 rohlíky se sýrem a šunkou ve 20 hodin a pivo, které bylo dopito o půl jedenácté. Startovací váha 82,6 kg a 97 cm v pase.

Den 1. Středa  22.2.2012

Ráno jako obvykle, nic zvláštního.  Po návštěvě WC klesla hmotnost na 81,7 kg a pas zůstal 96 cm, tedy o centimetr míň

První náznak hladu přichází v 8:30 a ustoupil sám a ihned po jednom doušku vody. Začíná normální pracovní den. První větší hlad se objevil 13:30, ale trocha vody ho zcela zahnala. Nepociťuji žádnou slabost, nebo nedostatek. Kolem 17 hodiny mě začaly hřát tváře, jinak se zdá být vše jako obvykle.
Ve 20 hodin začínám všude vidět jídlo a mám co dělat, abych si nějaké nevzal. Paradoxně hlad nemám, je to jen psychika. Voda to řeší. Mám pocit knedlíku v krku. Večer jen popíjím vodu, vše v pohodě, jdu spát.

Den 2. Čtvrtek 23.2.2012

Ranní vážení prozradilo, že jsem o 2,3 kg lehčí, ale v pase jsem na tom stejně, tedy -1 cm. Nemám hlad a ani nutkání něco sníst. Dal jsem si sprchu. Mám takový pocit praštěnosti, nic významného, jsem trochu těžkopádnější.
‎Kolem desáté hodiny (36 hodin o vodě) jsem pocítil jistou slabost a trochu se mi třásly ruce. (Bodejť ne, když jsem tahal kabely do schodů), ale žádný hlad. Během dvou hodin se vše upravilo, třes ustoupil.  42 hodin po začátku se již cítím normálně, snad jen takový pocit praštěnosti přetrvává, ale vše je v pohodě. Vyběhnu schody snad i líp než s plným břichem. Jen piju vodu. Žaludek už alespoň půl dne stojí v klidovém režimu a je ticho. Žádný pocit hladu, žádné nutkání jíst a shánět potravu. Hřejí mě ruce, břicho a tváře. Začínají se pročišťovat plíce.
Večer jsem si dal 45 minut na rotopedu. Bez nějaké námahy, energie dostatek. Cvičně jsem prošel kuchyň a očichal jídlo. Nádherně voní, ale odolal jsem bez problémů. Velmi se mi zlepšil čich. Pocit praštěnosti úplně zmizel, jdu spát.

Den 3. Pátek 24.2.2012

Ranní vážení prozradilo úbytek hmotnosti oproti startu -3,6 kg a zmenšení v pase o 5 cm!!! Popotahují pásek o 2 dírky.  Přestaly mi růst nehty, vlasy a vousy. Ráno mám opravdu zajímavé stavy. Cítím klid, pohodu, uvolnění až euforii.  Je to takový „jiný stav“ oproti tomu, na co jsem zvyklý.  Knedlík v krku, který jsem měl posledních několik měsíců je pryč. Energie je na rozdávání. Hřejí mě tváře. Hlad vůbec nepociťuji. Žádné stavy praštěnosti z předchozího dne.

64 hodin o vodě. Celý den a odpoledne naprosto v klidu, žádný hlad nebo chutě na jídlo. Dokonce si občas říkám: „Co to je jídlo?“  Cítím se úplně normálně. Kdybych chtěl najít nějaký rozdíl, tak pak snad to, že mám teplé ruce, břicho a tváře, jako když vlezete z mrazu do místnosti. Schody do 8 patra vyjdu v pohodě. Jediný rozdíl při fyzické aktivitě je ten, že na začátku každého namáhavějšího výkonu je lehká únava, která se velmi rychle ztratí a člověk zase cítí energii, mnoho energie. (Nejsou pohotovostní cukry, tak metabolizmus při získávání energie má k ní delší cestu.) 

Žaludek je v klidu. To je ten hlavní rozdíl oproti dietám, kdy lidé ze strachu pořád něco jí a vlastně tím se strašně stresují. Navíc problém není žádné jídlo, problém je málo jídla. To je potřeba mít neustále na paměti. Takže žádné pití šťáv, žádný cukr, prostě nic, jen normální pramenitou (či kohoutkovou) vodu. Cítím se tak, že bych klidně vydržel dál další den. Jediné, co je potřeba, tak dostatek tekutin. Naši předkové to absolvovali ať už dobrovolně, nebo spíše nedobrovolně asi často, protože tělo naprosto přesně ví, co má dělat. Rozhoduji se, jestli pokračovat, nebo ne. Další den mě láká, ale rodina naléhá (už zase), abych s tím už přestal, takže je rozhodnuto. 3 dny pro tohle kolo stačí. Takže dokončuji podle plánu 70. hodinu a pomalu najedu na jídlo.

Za ty 3 dny jsem shodil 3,8 kg, přičemž dobré 2 kg byla zpracovaná potrava (nu co jiného – h… ) a voda. V pase o 5 cm méně. Zostřil se mi zrak a čich. Je mi fajn, je to taková pohodička.

Na start trávení se mi osvědčilo půl deci piva. Alkohol okamžitě projde do krve a je to safra znát, ale za 5 minut je to pryč. Poté následuje strouhaná mrkev s citrónovou šťávou a cukrem 2 lžičky. Po 10 minutách znovu dvě lžičky a za dalších 10 minut dojíst mrkev. Za 20 minut poté s patřičným množstvím tekutin následuje malý kousínek chleba s pomazánkou, paprika  a mandarinka. Po další půlhodině 2 deci piva a rohlík s pomazánkovým máslem.
Za další hodinu již kousek okurky, zelí. Mezi tím jedna návštěva WC, jak začíná trávení fungovat, popolezlo to, co tam zůstalo od začátku. 3 hodiny po startu už dávám polévku a půlku kvasnic a zažívání se vrací do obvyklých kolejí, jen to trochu buble.
Upozorňuji, že je to opravdu potřeba dělat opatrně s náležitými pauzami, aby to žaludek stačil zpracovat. V posledních třech dnech měl dovolenou a znáte to, taky se vám moc po dovolené nechce pracovat. Je to individuální.

Den +1 po restartu trávení

Ráno 12 hodin po začátku jídla již je vše v normě. WC jsem navštívil o něco častěji, protože to, co  zůstalo uvnitř, muselo ven a po fialkách to rozhodně nevoní. Opět je zde pocit uvolnění a klidu. Hmotnost  kupodivu znovu klesla o další 0,2 kg, pas zůstal těch -5 cm. Příjemně překvapil tlak 132/81, který se tak dostal na žádanou hodnotu.

Shrnutí:

Stálo to za to? Říkám rozhodně ANO. Zmizel mi knedlík v krku, který mne trápil několik měsíců, přestalo mě bolet levé rameno, které taky chronicky pobolívalo docela dlouho, a klesl mi krevní tlak k normálu. Zostřily se mi smysly, zvláště zrak, čich a chuť a cítím se lehčí, plný energie. Toť výsledek téhle akce. Rozhodně si nemyslím, že jsem si "rozhodil metabolizmus", jak jsem často slyšel, ba právě naopak, dal jsem ho zase do pořádku.
Je zvláštní, jak někteří lidé kolem vás mají panickou hrůzu z představy nejíst byť jen jeden den. Vysvětlují vám, jakou strašně velkou děláte chybu, mají strach o váš život a zdraví. Tvrdí, že někdo, nejlépe nějaký lékař, to odsuzuje, aby dodali svým slovům váhu, aniž by to vyzkoušeli, aby si udělali vlastní obrázek. Je to až nepochopitelné a zároveň komické. Je to asi důsledek toho, že na něco podobného sami nemají vůli ani odvahu. Určitě se takoví objeví i zde v diskuzi.

Pokud by někdo chtěl 2-3 denní půst podstoupit, vřele doporučuji. Mnohem lepší je osobní zkušenost, než plané teoretizování. Dělejte to jen, pokud jste relativně zdrávi a cítíte se na to a víte co děláte. Je to jen vaše rozhodnutí. Zde je pár praktických rad, jak na to:

• 
  Předně začátek, tedy poslední jídlo si stanovte někde kolem šesté, sedmé hodiny večerní. Ráno již máte půl dne za sebou.
• 
  Neustále při jakémkoliv náznaku hladu pijte vodu a tu mějte neustále při ruce. Hlad úplně zmizí.
• 
  Nepoužívejte žádné čaje, šťávy či cokoliv, co by mohlo trávicí systém udržovat v chodu, protože pak z dobrého půstu uděláte špatnou dietu.
• 
  Trávicí systém se musí úplně zastavit a učiní tak někde kolem 38 hodiny po posledním jídle, nebude téměř žádný hlad a snadno vydržíte. Pijte vodu, hodně vody. Budete-li trávicí systém  dráždit byť třeba zanedbatelným množstvím cukrů, nezastaví se.
• 
  Určitě nepijte vodu s bublinkami. Postačuje normální kohoutková pitná voda.
• 
  Energetický přechod z pohotovostních rezerv organizmu po jejich spotřebování na dlouhodobé rezervy - tuk poznáte poměrně snadno. 2-3 hodiny před tím se budete cítit velmi slabí, může dojít k dočasnému třesu rukou i nohou. Pak během malé doby jakoby člověk dostal novou energii, začnou mu hřát ruce, tváře a břicho a nadále již fyzická námaha nebude problém. Případný třes úplně zmizí. Pak můžete bez problémů fungovat a nikdo nic nepozná.
• 
  To, co je žádoucí a důležité je ten stav po přechodu na dlouhodobé rezervy. Půst trvající kratší dobu, než dojde k přepnutí, nemá smysl a je to pak jen pouhou špatnou dietou. Tedy 2 dny je minimum, je potřeba vydržet alespoň 10 hodin po přepnutí.
• 
  Nedávejte si nějaké pevné termíny mimo prvních dvou dní. Vždy zvažte, jestli je vše OK na dalších 12 hodin. V případě nějakých větších obtíží raději opatrně přejděte na jídlo.
• 
  Z nedostatku vitamínů a solí nemějte obavy, nebudete tím trpět, organizmus s tím počítá a poradí si.
• 
  Zlepší se vám čich, zrak a alespoň z počátku budete vidět a cítit jídlo všude. Nenechte se svést byť na pouhé ochutnání, vše by se pokazilo.
• 
  Pozor na rodinné zázemí. Ne nadarmo se říká, že nejlepší půst je na poušti. Okolí vás bude pravděpodobně trvale přesvědčovat, že máte začít jíst.
• 
  Start zažívacího systému dělejte opatrně, každý má nějaký jiný postup. Doporučuji hodně tekutin s rozemletou rostlinnou stravou a vlákninou se lžičkou cukru (tak 2-3 lžičky stravy na začátek) a pak alespoň 20 minut počkat, před dalším malým jídlem. Dvacetiminutové pauzy dají čas ke startu žaludku.
• 
  Po půstu budete mít menší obsah žaludku, alespoň ze začátku, tak vám k nasycení bude stačit přirozeně mnohem méně jídla.

Jestli si to ještě někdy dám? Rozhodně ano. Je to zdravotně pozitivní a je to zajímavá zkušenost. A kdyby náhodou v budoucnu došlo k nějaké nepředvídatelné situaci, nebudu mít problém nejíst, tělo to už zná.