Smrt za krádež však je vždy nepřiměřená obrana a neobhájitelá

Hups. Tento argument slýchávám s železnou pravidelností. Zdánlivě pravdivý, zdánlivě logický, přesto tak totálně pachatesky dobře špatný…

Ano, lze s jistou výhradou souhlasit s tvrzením, že:

Žádná hmotná věc nemůže vyvážit lidský život. Jinými slovy, lidský život má přednost před hmotnými statky.

Tohle tvrzení je zajisté svým způsobem správné. Ovšem pachatelé dobra z něho tedy dovozují, že zabít zloděje je tedy veskrze odsouzeníhodná věc a chudák okrádaný by měl na obranu rezignovat. Měl by se nechat hezky v klidu okrást a pak, pokud to situace dovolí, zavolat poté policii, aby ta po 20 minutách dorazila a situaci zmonitorovala.

Asi již tušíte, že tady je něco špatně. Ano, máte pravdu. Ono to první tvrzení totiž je špatně, tedy vlastně je neúplné. Správně má znít:

Žádná hmotná věc nemůže vyvážit lidský život. Jinými slovy, lidský život má přednost před hmotnými statky. Proto nikdo si nesmí přivlastňovat cizí věc, není-li v kritickém ohrožení života a/ nebo není-li to nezbytné k odvracení ještě větší škody nebo zabrání-li to ztrátám na životech dalších lidí.

To už vypadá jinak, že?

Máme tu dva lidské životy. Život napadeného-oběti a život útočníka-agresora. Útočník primárně nejde po životě oběti. Alespoň ve většině případů tomu tak je, pokud v něm je trocha lidskosti. Většinou jde pouze po majetku. V tu chvíli útočník dobrovolně porušuje stanovený žebříček hodnot a staví lidský život oběti mnohem níže, než je cena jakýchkoliv hmotných statků, které chce zcizit. Velmi často to dokazuje tím, že neváhá použít neadekvátní brutální síly, aby se domohl své vyhlédnuté kořisti. V konečném součtu jsou útočníci schopni vraždit kvůli zanedbatelným částkám. Útočníci jsou tedy zpravidla ti, pro koho je lidský život oběti bezcenným, ne oběti.

Takže máme tu modelový příklad. Útočník si vyhlédnul rodinný domek, ve kterém přebývá osamělý důchodce. Pro útočníka snadná kořist. Vybaven páčidlem a mačetou jde na věc. V noci přeleze plot a zadním vchodem se snaží vloupat do domu…

Nyní uděláme střih. Poslechněme si slova současného ministra vnitra Milana Chovance (za ČSSD z rozhovoru ze dne 2.2.2014): „…Pokud někdo pude do vašeho domu se sekyrou, rozbije vám dveře a vy se budete určitě bránit, tak ten soud vás neodsoudí z mého pohledu. Určitě to nemůžeme vztahovat k dojezdovým vzdálenostem. Těch 20 minut je opravdu problém. A na druhou stranu, abychom umožnili, když půjde nějaký člověk, který se dostal do sociálně špatné situace a vstoupí na pozemek a vy ho zastřelíte, abyste nebyl trestán, to prostě není možné….“

Takže asi bude potřeba rozlišit, jestli je dotyčný právě v „sociálně špatné situaci“ nebo ne. Tssss…  Že ne? Taky si myslím. Napadený nemá čas ani prostředky zkoumat motivy útočníka, dohadovat se, jestli je to jen legrace, nebo jestli je útočník ve špatné sociální situaci a má na loupež jakési zvráceně sociální právo . Napadený si tu situaci rozhodně nevybral. Vybral si ji útočník. Vybral si čas, vybral dokonce místo a prostředky má pořád na výběr se na fleku otočit a odejít. To je důležité, může kdykoliv od svého útoku ustoupit. Napadený ne.

Důchodce se probudí v brzkých ranních hodinách a slyší, kterak se hroutí sklo ze dveří zadního vchodu jeho domova. Zavolá policii, ale ta přijede nejdříve za dvacet minut či později, jak bude mít čas. Rychle otevře tresor a vezme do rukou zbraň. Ve svých 82 letech mu vlastně nic jiného nezbývá. Takřka kdokoliv je silnější než on. Ale i kdyby byl mladík, nemá absolutně tušení, kolik a jak vyzbrojených útočníků proti němu stojí. Vydá se tedy pomalu obhlédnout situaci. Útočník vědom si své fyzické převahy bez ostychu prohledává důchodcův dům. Nastane střet. Útočník s páčidlem je několik kroků od důchodce…. Střih.

Tak a co teď? V souladu s poučkou, že lidský život je cennější než jakýkoliv hmotný majetek by se mělo udělat co? Důchodce by měl složit zbraň a vydat všechny hmotné statky útočníkovi? No asi ano, protože si musí být vědom toho, že pokud tak neučiní (a pokud snad ano tak stejně), tak mu útočník páčidlem rozbije minimálně hlavu a prachy si najde tak jak tak, ne? Ano, to je scénář pachatelů dobra. A poté, co se probere z kómatu, možná policii popíše útočníka. Anebo se taky už neprobere nikdy více.

Důchodce neváhá a po útočníkovi po jeho prudkém pohybu vystřelí. Smrtelně ho zraní. V souladu s povinnostmi legálního držitele zbraně volá podruhé policii, záchranku a poskytuje útočníkovi první pomoc. Přijíždí policie a jako první odzbrojuje důchodce a odváží ho na výslech. Novináři píší titulky:

„V domě střílel důchodce na nevinného bezdomovce, který si spletl zahradu“,
„Masakr v zahradě“, či
„Není potřeba zabránit dalším vraždám páchaným legálními zbraněmi?“

V televizi se nechává slyšet bratr útočníka, že to tak nenechá a volá: „Smrt za smrt!“ Což orgány činné v trestním řízení nechává absolutně v klidu.

V příštích dnech je důchodce vystaven obrovskému tlaku médií, které neustále spekulují, jak správně se měl zachovat. Spekuluje se o tom, jestli páčidlo patřilo útočníkovi, pardon, postřelenému, nebo bylo součástí obyváku stejně jako mačeta, měl nebo neměl-li se zlý střelec zabarikádovat v pokoji a počkat 20 minut na policii, nebo jestli neměl raději dobrovolně vydat tresor a čekat na záchranu. Vyjde reportáž o krvelačných důchodcích, kteří pravidelně trénují na střelnici a objeví se nesouvisející reportáž o účincích zakázaného střeliva na nešťastnou zeleninu a ovoce.

Další spekulace uvažují, kolikrát měl vystřelit do vzduchu, jestli útočník 3 metry daleko byl opravdu hrozbou a zda-li těch pár tisíc, co měl doma stálo za zmařený lidský život. Navíc jeho jméno a adresu novináři „omylem“ prozradí a neopomenou informovat, že všechny důchodcovy zbraně zkoumá balistika, tím vlastně útočníkovým samozvaným mstitelům jakoby dávali návod, že je momentálně bezbranný a volný k odvetě.

Mezi tím nejmenovaný server svolává pietní akce k zapálení svíček na prahu důchodcova domu k uctění chudáka útočníka a konají se demonstrace proti… prostě proti nějakému ismu nebo nesnášenlivosti, důvod se vždy najde ale vždy je ten zlý - bránící se důchodce.

Tak a teď se zeptám, stálo mu to za to? Ale jistě že ne, nicméně on si to nevybral. Vybrala mu to naše společnost. Náš dementně pokřivený systém, který práva útočníka staví nad práva obránce. Pokud totiž akceptujeme původní tvrzení, že žádná hmotná věc nestojí za lidský život, ptám se tedy, kdo těmto pachatelům dobra dal právo soudit, jak která hmotná věc je nutná k přežití? Představme si, že zloděj ukradne životně důležité léky. Ukradne nezbytnou zdravotní pomůcku, třeba dýchací přístroj. Nebo ukradne pro něj zdánlivě banální blbost, která je pro okradeného naprosto fatální. Není to náhodou přímý útok na život? Život oběti?

Ale mohou být další skutečnosti, třeba ne zase až tak jasné. Oběť může být připravována, a důchodci často bývají, o své poslední prostředky k životu a jejich zcizení pak je ekvivalentní jejich zabití. A to nejenom důchodci. Mnozí lidé se po útocích dostávají do takřka neřešitelných ekonomických životních situací, ze kterých často vidí jedinou cestu a to sebevraždu. A to je v přeneseném smyslu také útok na život. Navíc násobený strádáním oběti.

Takže jak?  Vraťme se k původnímu tvrzení, že žádná hmotná věc nestojí za lidský život. A v souladu s tím by si měli pachatelé loupežných činů uvědomit, že jejich rozhodnutím spáchat zločin přivlastněním si cizího majetku sáhli ze samé podstaty na život jiných lidí a klidně se může stát, že oni svůj život bránit budou. Ten, kdo staví hmotné věci nad život, není obránce donucený okolnostmi se bránit, ale už útočník v okamžiku, kdy se rozhodnul se věcí zmocnit. A v tomto duchu by měla být přiměřeně upravena legislativa.

Samozřejmě že nejde o to, aby byl člověk oprávněn zastřelit kluka, co si jde na jeho dvůr pro zakopnutý míč, jak často odpůrci naprosto nesmyslně a hlavě naprosto hloupě argumentují. Jde o to, aby obránce nebyl legislativně, lidsky, mediálně a hlavně fakticky znevýhodňován proti útočníkovi, aby se jasně řeklo, že pokud najdu útočníka ve své garáži, přikloní se stát v pochybnostech na mou stranu a ne na jeho, jak je to doposud.

Většina legálních držitelů zbraní nepochybně nechce nic jiného, než aby je nikdy nemuseli použít pro osobní obranu, ale pokud se tak již stane, aby se z nich nedělali ti největší vyvrhelové.

Lidé nechtějí zabíjet. Lidé prostě jen chtějí, aby mohli svůj majetek, zdraví a životy bránit s právy, která nadržují jim a nikoliv lumpům.

------

Tento blog přebírají i další servery.