Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Umírněný kanibalismus (sci-fi)

11. 09. 2015 13:13:33
Lidé v Česku mají o kanibalech velmi málo znalostí a rychle, překvapivě, si dělají závěry. Panuje tu vyslovená kanibalofóbie.

I ten nejmírumilovnější kanibal je vykreslován jako krvelačná bestie a tento dehumanizovaný pohled je pak často presentován na sociálních sítích. Nesmíme ale všechny kanibaly házet do jednoho pytle. Většina kanibalů jsou totiž slušní a mírumilovní lidé, nesmí vás na ulici a ani doma nevaří malé děti. Musíme být schopní rozlišovat kanibalismus jako víru a militantní radikální kanibalismus jako politickou ideologii.

Přinášíme našim čtenářům rozhovor s Janem Stoličkou, předním expertem na kanibalismus, cestovatelem a dobrodruhem v jedné osobě.

Dobrý den pane Stoličko. Většina Čechů nemá s kanibaly své osobní zkušenosti. Přesto je jejich postoj, když dobře, tak odtažitý, většinou však vysloveně nepřátelský. Jak hodnotíte tento stav?

Dobrý den pane redaktore. Ano je tomu skutečně tak. Většina Čechů nemá s kanibaly osobní zkušenost, nezná jejich způsob života, přesto se zde setkáváme s vysloveně nepochopitelnou averzí vůči této skupině. Lidé si často představují kanibaly jako krvelačné bestie. V médiích se může objevit sebevětší nesmysl, přesto je okamžitě nekriticky lidmi přijímán a šíří se po sociálních sítích. Je to právě ta chyba médií, že nepřinášejí i ty pozitivní zprávy.

Takže kanibalové jsou přátelští a mírumilovní?

Ano, na svých cestách po světě a hlavně po Africe jsem se mnohokrát setkal s těmito lidmi. Byl byste překvapen, jací jsou to milí a vstřícní lidé. Velice ochotně vás přijmou do rodiny, nabídnou vám čaj a mnohdy i polévku, která je mimochodem výborná. Jsou to velice srdeční lidé. Mnoho mých přátel jsou kanibalové.

Běžný člověk si představuje, že kanibal jí lidské maso, není tomu tedy tak?

Ale, pane redaktore, to není dobře položená otázka. Kanibal je totiž jako všichni jiní lidé. Má své starosti, své pocity, svá přání a potřeby. Kanibalové jsou milující rodiče. Velmi dobře se starají o své děti. A taky mají svou víru. Nesmíme jim jejich víru odpírat a musíme je respektovat takové, jací jsou i se všemi zvyky.

Pane Stoličko, samozřejmě v jejich domovině. Ale pokud se přistěhují k nám, neměli by své zvyklosti přeci jen změnit?

Ano, tento názor zde zaznívá. Ale nemyslím si, že by to mělo být takto vyhrocené. Běžný umírněný kanibal vás nesní. Jsou to v jádru hodní lidé. Nicméně je potřeba respektovat jejich zvyky a přiznejme si, proč třeba neobětovat malíček na levé noze, když je to k dobré věci mírumilovného soužití s touto skupinou? Ano jiná věc je radikální kanibalismus...

Tady vám musím skočit do řeči. Vy se tedy domníváte, že bychom snad měli obětovat nějaké součásti svého těla, abychom žili v klidu?

Ne, nechápete mě pane redaktore. Všechno by bylo samozřejmě na bázi dobrovolnosti. Umírněný kanibal vám nechce ublížit. A zajisté se mezi námi najdou dobří a ochotní lidé, kteří tuhle možnost pomoci rádi přijmou a darují sami nějaké nepotřebné části. A určitě se najdou lidé, pro které podobný odchod ze světa bude nádhernou tečkou za jejich sluncem prozářeným životem.

Uff, pane Stoličko, vy mne šokujete. Nedovedu si to dost dobře představit...

Pane redaktore, ve světě to tak normálně funguje. Já vím, z pohledu Čecha, který nikdy nevytáhnul paty z České kotliny a jeho nejdelší cesta byla do Chorvatska, to může znít neuvěřitelně, ale představte si, že existují země, kde je takové mírumilovné soužití přirozené. Kanibalové zde žijí po mnoho a mnoho let s jinými kulturami v symbióze a vzájemně se obohacují.

Ale vraťme se k tomu, co jste již nakousnul. Jaký je váš názor na radikální kanibalismus?

Ano, tak to je obrovský problém. Je to vlastně nepochopení a zneužití laskavých myšlenek mírumilovného kanibalismu. Radikální kanibalové přepadávají převážně nekanibaly a pojídají je na krvavých hostinách. Přepadají ale i ostatní umírněné kanibaly.

A není to zvláštní? Můžete nám pane Stoličko vysvětlit, proč vlastně jedni kanibalové přepadávají a pojídají jiné?

Předně si musíme uvědomit, že kanibalismus není jednolitý. Je spousta odrůd kanibalismu. Zatímco ti umírnění chápou, že k osvícení není zapotřebí lidských obětí a denní hostiny, ti radikální zneužívají laskavých myšlenek kanibalismu k moci a vládě. Vytvořili si doktrínu, že jedině denní pojídání obětí je ta jediná správná cesta a každý kanibal, který odmítá zabíjet je pro ně heretik a zasluhuje si být sněden jako první. Ano, radikální kanibalismus je veliký problém tohoto světa.

Takže jak hodnotíte situaci posledních let?

Situace je velice složitá. Radikální kanibalismus, který se rozmohl v posledních několika letech, donutil mnoho mírumilovných kanibalů opustit své domovy. Západní svět by jim měl pomoci tím, že jich část by měl přijmout ve své domovině a to bez výhrad a předsudků a pak důsledně zatočit s militantními radikálními kanibaly a to i včetně vojenského zásahu. Naneštěstí se zde neustále setkáváme s xenofobními rasistickými náladami ve společnosti.

Takže říkáte, přijmout kanibaly?

Ale jistě. Jako civilizovaní lidé máme povinnost pomáhat a to i včetně toho, že budeme tolerovat jejich svobodu vyznání. Vždyť oni mohou být ohromným přínosem pro naši ekonomiku. Takový vedoucí – kanibal si umí mezi podřízenými sjednat respekt a je přirozenou autoritou.

Pane Stoličko, ale jak se máme vypořádat s faktem, že pojídání, byť i jen částí lidských těl, je v našem právním řádu zapovězeno?

Pane redaktore to není úplně přesné. To je takový mýtus. Náš právní řád samozřejmě zakazuje vraždy a s tím se lze plně ztotožnit. Také nějaké nedobrovolné odebírání třeba prstů je nepřípustné, ale je tady obrovský prostor pro dobrovolné činy. Proto by bylo potřeba co nejrychleji prodiskutovat zákon o eutanázii. Dále vidím velký prostor v dobrovolném dárcovství. My, jako humánní vstřícní lidé určitě najdeme nějakou vzájemně přijatelnou cestu. Je to naše povinnost.

A ještě poslední dotaz, pane Stoličko, nemáte obavy z pronikání radikálního kanibalismu do Evropy, případně změny umírněných kanibalů v radikální?

Nemyslím si, že by něco podobného hrozilo. Jsou to milí lidé a povětšinou chtějí žít v míru v souladu se svou kulturou a zvyky. Zajisté budou vděční za každou naši pomoc.

Děkuji za rozhovor a doufám, že se někdy ještě na stránkách našeho deníku se čtenáři setkáte.
Já také děkuji a neshledanou.

---------------------------

Dovětek. Jedná se o parodickou sci-fi z alternativní reality a jakákoliv podobnost s žijícími lidmi je čistě náhodná. Kdo to nepochopil a hledá v tom něco jiného, ať si vezme provaz a jde se zastřelit do rybníka.

Autor: Pavel Kolář | pátek 11.9.2015 13:13 | karma článku: 41.64 | přečteno: 3965x

Další články blogera

Pavel Kolář

Absurdistán2

Myslíte si že absurdistán , co jsem popsal včera, nemůže být absurdnější? I to se velice mýlíte. Realita překonává očekávání.

13.7.2016 v 20:13 | Karma článku: 29.89 | Přečteno: 1225 | Diskuse

Pavel Kolář

Absurdistán

Zdálo se vám 20. století šílené? Nezoufejte je tu 21. století. Nic jste nepromeškali, ta pravá jízda teprve začíná...

12.7.2016 v 22:33 | Karma článku: 42.16 | Přečteno: 3440 | Diskuse

Pavel Kolář

Brexit?

Sluneční den impéria EU, nad kterým ani pomazánkové máslo nezapadne, byl překryt hrozivě vypadajícím mrakem ambivalentních konvergentních nespojitostí, majících vztah k opuštění sluneční říše všeholidu.

27.6.2016 v 20:44 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 662 | Diskuse

Pavel Kolář

Dobré a zlé dobro

I jednou byly dvě sestry. Mladší Lenka a starší Alenka. Obě se měly velice rády a milovaly i svého dědečka. Ten své vnučky miloval taktéž.

18.5.2016 v 23:43 | Karma článku: 28.38 | Přečteno: 940 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.12 | Přečteno: 127 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.87 | Přečteno: 1172 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 150 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (113)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Duch nepříznivých časů a náměty pro Dostojevského. Javorová Vyhlídka, 25. ledna 2014.

17.8.2017 v 19:38 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 261 | Diskuse

Jan Tomášek

Blues oprýskané cedule

Zase takový příběh, kde se nic neděje... Co se také může stát převratného při čekání na jednom nádraží na zpožděný vlak...

17.8.2017 v 15:36 | Karma článku: 4.95 | Přečteno: 183 | Diskuse
Počet článků 130 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3885

Čtyřicítku mám už chvilku za sebou. Dalo by se tvrdit, že otázka života vesmíru a tak vůbec již byla nejen zodpovězena.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.