Chtěl bych poděkovat

Chtěl bych poděkovat Angele Merkelové, že pozvala všechny nešťastné bytosti na návštěvu, co návštěvu, na trvalé žití do Evropy.

Chtěl bych poděkovat za tu nesmírnou empatii i s tím posledním pasáčkem koz z Iráku, Bangladéše, Eritree, Maroka či Úplnádíravzemistánu, který bude v Evropě při správném vedení skvělým mozkovým chirurgem, inženýrem, konstruktérem, atomovým fyzikem nebo byť jen daňovým úředníkem. Konečně mají tito lidé šanci, kterou jim jejich vlast odmítla poskytnout. Konečně mohou ti chudáci zapomenout, alespoň na chvíli, na ovce a kozy, protože dostali šanci na nejbáječnější dobrodružství ve svém životě.

Chtěl bych poděkovat všem humanitárním organizacím, jako třeba Lékaři bez hranic, ale i ostatním jedincům, kteří s obrovským úsilím bez ohledu na vlastní bezpečnost a náklady z veřejných rozpočtů trpělivě loví zoufalé běžence z moře několik stovek metrů od lybijských břehů a převážejí ty chudáky do Evropy.

Chtěl bych poděkovat dalším spolkům a organizacím, kteří dennodenně vyhlížejí na řeckých ostrovech všemožná plavidla, aby tyto chudáky, které na druhé straně vody v Turecku čeká jistojistě jen smrt, vylovili. A jsem vděčen, že je bez jakékoli zbytečné administrativy, evidence promptně vybavují vším nezbytným a posílají je na další cestu. Správně pochopili, že od těch zoufalců žádné nebezpečí nehrozí.

Chtěl bych poděkovat všem zemím EU, které naprosto rezignovaly na ochranu schengenského prostoru, protože v souladu s právy cizinců na vše, zcela empaticky pochopily, že hyperkvalifikovaná, neskutečně vděčná a přizpůsobivá pracovní síla je ta jediná budoucnost Evropy, která je možná.

Chtěl bych poděkovat všem lidsky cítícím bytostem, které myslí na ty zoufalé pašeráky lidí a převaděče přes hranice, kteří si chtějí vydělat taky nějaký ten peníz, vždyť jsou to lidé jako my a potřebují z něčeho žít, tak proč jim nedat šanci si vydělat pár drobných?

Ano, také bych chtěl poděkovat všem, kteří těm chudákům nabíjejí po cestě jejich iphony, neboť musí zavolat domů dalším, co se dosud nerozhodli na cestu vydat, že je po cestě tolik skvělých pomáhajících lidiček, kteří z toho dělají jen trochu delší výlet. Musí přeci světu sdělit, že ta cesta je čím dál tím snadnější.

Chtěl bych poděkovat v této souvislosti i dalším zemím, které se rozhodly cestu běžencům do vytouženého německého ráje maximálně usnadnit, že vytvořily odpočinkové tábory, plně vybavené s jídlem a sprchami zdarma, aby byla cesta co nejsnadnější. Jsme přece lidé a musíme si pomáhat.

Chtěl bych poděkovat Němcům, že si každý vezme domů alespoň dvě běženecké rodiny a bude se o ně starat, neboť je to vlastně jejich historická povinnost.

Chtěl bych poděkovat zvláště všem, kteří té prodejné děvce Evropě přidržují bránící se ruce, nebo těm například z HateFree Culture, kteří jí zacpávají ústa, aby nemohla křičet plna nenávisti k těm chudákům, co si to jdou jen trochu užít, jakožto i všem dalším ochráncům lidských práv, kteří jí roztahují nohy a pevně drží, aby do ní mohli ti zoufalí chudáci proniknout naprosto bez odporu, snadno a co nejhlouběji. Je to jejich právo a Evropa se nemá co bránit tomu přicházejícímu dobru.

A na závěr, chtěl bych poprosit všechna ta empatická sluncata, co již vykopala díru v zemi pro znásilněnou Evropu, aby pak přihrnula a udusala hlínu a donesla kamení, protože znásilněná žena si přece nic jiného jak smrt kamenováním nezaslouží. Nemá být tak povolná a vyzývavá. Zajisté se pak taky zase empaticky přidají.