Zase tu máme volání po zpřísnění držení zbraní, to už je tak obehraná písnička. Stále dokola a stále špatně.
Když havaruje auto na nerovném povrchu silnice, je vinen řidič, který nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky a sekundárně správce komunikace, který se vykašlal na údržbu. Nikoho nenapadne zakazovat auta.
Když Palestinec zaútočí nožem na Žida, nikoho nenapadne odsoudit Palestince nebo zakazovat nože, ale vždy se vyrojí stádo chytráků, kteří hledají vinu na Izraelské straně.
Za masakrem v San Bernardinu na vánočním večírku v centru sociální péče pro hendikepované, paradoxně vyhlášené GUN-FREE zóně, tedy podle pachatelů dobra naprosto bezpečném místě, stál rodilý Američan muslimského vyznání Syed Farook a jeho manželka Tashfeen Maliková. Naprosto „překvapivě“ změna chování u muže nastala po jeho cestě do Saúdské Arábie. Tam vloni na jaře strávil přibližně měsíc. Můžeme spekulovat, co se tam odehrávalo, ale přivezl si výše zmiňovanou manželku a nechal si narůst plnovous. V San Bernardinu manželský pár pak postřílel čtrnáct lidí, dalších sedmnáct zranil. Z místa prchali v černém SUV. Policie však auto na základě tipů občanů brzy vypátrala a začala ho sledovat. Když si toho Maliková, která vůz řídila, všimla, zrychlila a začala strážcům zákona ujíždět. Rozpoutala se přestřelka a Farook při ní podle nepotvrzených informací házel z okénka trubkové bomby. Oba byli při přestřelce zabiti.
Když muslim pod vlivem své ideologie zastřelí desítky lidí zbraní, nikoho nenapadne podrobit kritice vadnou ideologii, na jejímž základě k činu došlo, ale vždy pachatele dobra napadne zakázat zbraně a rozšířit GUN-FREE zóny, aby budoucí pachatelé měli ještě jednodušší spáchat další podobný zločin. Kupodivu nikdo nechce zakazovat trubkové bomby. Svým způsobem máme štěstí, že se nevraždilo krumpáčem, aneb dávno by již byl tento předmět na speciální povolení.
Kdyby po každém masakru spáchaném muslimy místo zákazu zbraní pachatelé dobra volali po zákazu islámu, nebo alespoň těch nenávistných prvků v něm, byl by to zázrak návratu ke zdravému rozumu, ale to bychom asi chtěli moc.
