Zlaté globální oteplování

Nevím jak vy, ale já rozhodně proti Globálnímu oteplování bojovat nehodlám. Právě naopak. Zimu nesnáším a ještě víc to období, kdy není ani mráz a je těsně nad nulou, všude marast a na lyže to není ani náhodou.

Dostatek CO2 a teplo životu prospívá nikoliv škodí

Jsem jedinec, který má rád teplo. Rozhodně nejsem sám. Teplo a teplé podnebí vždy znamenalo rozkvět civilizací, zima a chlad naopak jejich úpadek a zánik. Podívejte se do historie a najdete tam nejeden příklad. Nevěřte těm, co se vám budou snažit namluvit opak. Prý, že oteplení přinese hladomor a kolaps současné civilizace. Pche… nikoliv, je to lež jako věž. Jediný kolaps, který nám hrozí je ignorování jiných nebezpečí, hrozících z úplně jiné strany, namátkou budu jmenovat rozpad kulturních a morálních hodnot západní židovsko-křesťanské civilizace, nebo nesmyslný multikulturalizmus spolu se schizofrenním přístupem k právům a povinnostem, kdy existují privilegované a naprosto nepřizpůsobivé skupiny lidí, pro které platí specielní přístup při uplatňování práva a vyžadování všeobecných povinností.  S tím souvisí dobrovolné vyklízení všech pozic ve svobodném světě a jejich následným zaplněním režimy a hodnotovými systémy, které rozhodně svobodu člověka netolerují, či ustupování zločineckým strukturám různými kontraproduktivními zákonnými normami hlásajícími sice MÍR a lásku, ve své podstatě ale produkujícím zášť, násilí a nenávist. (viz VB a zákaz legálních krátkých zbraní, který měl na svědomí  nárůst zločinnosti spáchané se zbraní o cca 400% zbraněmi nelegálně drženými.)

Předkládané scénáře alarmistů strašící stěhováním národů v budoucnosti po naplnění jejich šílených vizí nějak zapomínají na to, že národy se stěhují už nyní, kdy hladiny oceánů se zatím nezvedly ani o pár centimetrů, respektive pohybují se v obvyklých hodnotách a jev je vyvolán úplně něčím jiným jak počasí. Celý humbuk zvaný Globální oteplování má úplně jiný cíl, je to jen a pouze zástupný problém, který má odvést pozornost od výše specifikovaných a i dalších problémů a zároveň slouží jako skvělý způsob pro manipulaci s lidmi, k omezování jejich svobod a konec konců k jejich dalšímu skrytému zdanění a „přerozdělení“ takto vybraných peněz do rukou „vyvolených“.

Jak je to tedy s Globálním oteplováním, existuje, nebo je to jenom humbuk?
Každý přece ví, že Globální oteplování je nesporný fakt. Zmenšují se alpské ledovce, Grónsko zase bude zelená země, tak jako již v minulosti bylo, jaro na severní polokouli přichází podle statistik o pár dní dříve a teplomilné druhy zvířat, hmyzu a rostlin se stěhují více na sever. Je to možné zpochybnit? Nikoliv. Tato fakta zpochybňovat nelze a ani to není nutné. Přesto to vůbec nemusí žádné katastrofické Globální oteplování znamenat.

Pokusím se osvětlit, proč něco nemusí být až takové, jak se zdá. Každé srovnání kulhá, ale představte si místnost, ve které bydlíte. Je v ní stabilně 20 st. C. Jednoho krásného dne si koupíte novou ledničku. Světe div se, druhého dne je v místnosti o 0,5 st. víc. Divné, že? Ono se nám otepluje s ledničkou !!! Ono to totiž divné není, pokud se zamyslíte a pochopíte to, co se vlastně stalo. Lednička z určitého prostoru odčerpala teplo a pomocí výparníku a chladiče na zadní straně tohoto přístroje ho vyzářila do místnosti, ve které se tím pádem oteplilo. (Sáhněte si schválně zezadu na svou ledničku. Hřeje, co?) Je tedy v místnosti tepleji, nebo není? No ve skutečnosti není. Pokud sečtete celkovou tepelnou bilanci celé místnosti, pak musíte započítat i to chlazené místo a zjistíme, že celková bilance je v podstatě téměř nulová, pouze zvýšená o energii potřebnou na provoz ledničky a průměrná teplota zůstala na původních 20 st. C. Jen se ve vašem životním prostoru změnila distribuce tepla a objevilo místo se sníženou teplotou a zároveň se v okolí trochu oteplilo. Globální oteplování ve vašem pokoji ale nehrozí i když váš spolubydlící bije na poplach protože jeho teploměr na stěně zaznamenal nárůst o 0,5 st. a teploměr umístěný u zadní strany ledničky dokonce o 5 st, C a požaduje po vás měsíční daň z dýchání a produkci CO2 a  zvláštní daň z ledničky, jako potencionálního oteplovače prostředí.

Na naší planetě se děje něco podobného. Přestože se planeta vlivem slunce pravděpodobně opravdu mírně otepluje, díky nastolování nových rovnovážných stavů dochází na některých místech k razantní změně teploty vzhůru a na jiném zase k znatelnému poklesu a to někoho může zmást. Alarmisté obvykle velmi rádi ignorují druhou stranu mince a poukazují pouze na ty případy, které se jim hodí do celkového obrazu šíření paniky a strachu.  Poukazují na „katastrofické“ oteplení, i když jinde to vypadá spíše na nástup nové doby ledové.

Takže nedochází ke Globálnímu oteplování?
Ano a ne, nebo spíš ne tak jak je nám to předkládáno. Celá naše planeta je dynamický systém, který neustále přijímá energii ze slunce a s tou nějakým způsobem hospodaří. Ukládá ji do různých systémů uhlíkatých sloučenin, ohřívá gigantické rezervoáry oceánů, či vyzařuje do prostoru. Všechno funguje v zájemně provázaných cyklech se spoustou rovnovážných poloh. Existuje zde mnoho a mnoho pufračních mechanizmů, které udržují relativní teplotu Země na konstantní úrovni. (Pufrační mechanizmus je takový mechanizmus, který udržuje určitou hodnotu systému na relativně konstantní hodnotě i když se významně mění vnější podmínky. Původní význam pufru je vztažen k hodnotě pH, ale můžeme ho použít i ve vztahu k jiným veličinám, v tomto případě teplotě). Podle měření NASA aktivita naší hvězdy zcela prokazatelně má vliv i na další planety naší sluneční soustavy. Úbytek marsovských polárních čepiček, nebo změnu v počasí na Jupiteru a Saturnu lze svést jedině na naše Slunce. Věřte mi, že vliv člověka je v těchto případech  po hříchu zanedbatelný. Z toho můžeme dovozovat, že některé pozorované změny v počasí na planetě Zemi mají původ především u našeho Slunce.  

Malá odbočka na vysvětlenou k pufru
Představte si hrnec s ledem, který je ohříván na sporáku. V určitém okamžiku je dosažen rovnovážný pufrovaný stav, kdy voda mixovaná s ledem dosáhne 0 st. C. Na této teplotě zůstane tak dlouho, dokud se nerozpustí všechen led. Jeho rozpouštění prakticky pufruje teplotu 0 st. Při dalším zahřívání se voda ohřeje až na 100 st. C. Když hrnec zahříváme více, úměrná část vody se přemění na páru a ze systému odvede přebytečné teplo. Když hrnec zahříváme méně, mnohem menší část vody se přemění v páru. Opět se teplota udržuje konstantně na nějaké hodnotě. To je prostě takový primitivní systém se dvěma pufračními hladinami 0 a 100 st. C. Pokud je dostatek vody a energie, celý systém zůstane po dlouhou dobu na konstantní teplotě 0 nebo 100.

Naše planeta obsahuje celou řadu podobných na sebe navzájem propojených mechanizmů, které jsou schopny udržovat teplotu v určitém rozmezí. Slunce ji trvale ohřívá a funguje v tomto ohledu jako ten sporák. No není to nádhera?

Jak je to tedy se změnami počasí a klimatu?
Lidský život je krátký. Je příliš krátký na to, abychom dokázali z vlastní zkušenosti jednoduše určit, co je obyčejný běžný výkyv počasí, nebo návrat k dlouhodobějšímu normálu. Přesto mnozí jsou ochotni tuto skutečnost ignorovat a panikařit při sebemenší změně. V nastoleném rovnovážném systému dochází k opakování podobných stavů (např. jevy popsané ve známých lidových pranostikách – na Medarda atd…). Vyneseme-li do grafu hodnotu nějaké veličiny počasí, dostaneme velmi zvláštní křivku, která ukazuje pravděpodobnost určitého počasí v daném místě a čase. V takovém modelu pak můžeme odhadovat, jaké například budou teploty v určitém místě a čase a s jakou pravděpodobností. Zajisté mohou nastat i extrémní příklady, kdy třeba napadne sníh v létě na sahaře, ale tento extrémní stav je velmi rychle vyrovnán do normálu  (sníh se rozpustí). Počasí na určitém místě se tedy chová relativně stejně po dlouhou dobu. Kvůli dynamice ale není nic úplně stabilní a dochází k malým nepatrným změnám, které se téměř nedají zaznamenat kvůli fluktuacím měření. Dosáhne-li ale součet změn určité hraniční hodnoty, dojde během krátké doby k úplnému překlopení systému a křivka úplně změní tvar, vzniknou jiné stabilní stavy a jiné opakující se periody, najde se jiný rovnovážný stav, který je zase dlouhodobě stabilní, ale který zase bude podléhat postupným malým změnám. A celý cyklus se donekonečna opakuje. V daném místě se sice  změní klima, ale žádná katastrofa se nekoná.

Čím složitější systém, tím více rovnováh existuje a tím složitější je výsledná křivka. Pro neznalé pozorovatele může být momentální přechodná změna k jinému stabilnímu stavu šokující, protože za svůj život nic jiného nezaznamenali. S tím naši novodobí obchodníci s deštěm počítají a snaží se toho zneužít především ke svému prospěchu. Věřte mi, že změny počasí tady byly, jsou a budou a to bez ohledu na přítomnost lidí na planetě.   

No jo, ale existuje tu přece ten skleníkový efekt ne? Neuvaříme se?
Vždy, když slyším slova o skleníkovém efektu od lidí, kteří skleník viděli tak maximálně na své zahrádce a papouškují tu stokrát obehranou ale veskrze lživou informaci, je mi z nich smutno, jak jednoduše se dají ubozí důvěřivci obalamutit a jak to hezky poslušně přenáší dál. Alarmisté bijí na poplach a snaží se nám vnutit myšlenku, že pokud nebudeme platit výpalné na jejich pofidérní projekty, planeta se během několika málo desítek let oteplí tak, že se stane neobyvatelnou, dokonce jsem slyšel z nejedněch úst něco o tom, že se uvaříme!!! Tohle šíření paniky a iracionálního strachu jim prostě jen pomáhá vybírat peníze. Opravdu nemá reálný fyzikální podklad.

Tak jak to tedy s tím slavným skleníkem je?
Předně CO2 skutečně skleníkovým plynem je. To je bez debaty. Jeho vliv na plynové systémy je jasný, prokázaný a …. logaritmický. Pro ty, pro které je logaritmus sprosté slovo, nebo nemají ani ponětí, co znamená to přeložím: Vliv CO2 na zadržování tepelného záření je prokazatelný. Jeho největší nárůst je pozorovatelný u minimálních koncentrací. Zvyšuje-li se v atmosféře koncentrace CO2, je jeho vliv menší a klesá logaritmicky, tedy, je-li CO2 málo a změní-li se málo, je změna skleníkového efektu velká, je-li CO2 více a změní-li se koncentrace CO2 více, nemá již na změnu skleníkového efektu téměř žádný vliv.  Jinými slovy od jisté koncentrace je už prakticky jedno, kolik CO2 v atmosféře je, protože skleníkový efekt to už prostě znatelně neovlivní.

CO2 – bojím, bojím…. Nebojím, právě naopak.   
Docela mne fascinuje, jak si rádoby ochránci životního prostředí a převážně militantní bojovníci proti globálnímu oteplování vybrali právě tento plyn. Já vím samozřejmě proč. Je na něj navázáno spalování paliv všeho druhu a tím je tu dána možnost uvalovat různé daně, sankce, povolenky a podobné nesmysly. Je to prostě ten správný plyn, na kterém se dá tahle společnost držet na špagátě. O výrobě nesmyslných a zbytečných technologií na zachytávání a skladování tohoto plynu ani nemluvím. Prostě jen tučná malá domů vybraným kamarádíčkům. Mezi námi, množství CO2 v atmosféře je z dlouhodobého hlediska Země hluboko pod potřebným limitem, který v minulosti Země byl. CO2 je základním stavebním kamenem veškeré rostlinné produkce a následně veškerého života na Zemi. Více CO2 znamená více rostlin, následně větší prosperitu populací živočichů všeho druhu a v neposlední řadě i lepší postavení člověka. Je paradoxem, že „ochránci přírody“ chtějí pravý opak toho, co deklarují.  Chcete-li zachraňovat naši planetu, produkujte CO2 jen co to jde, nejlépe z fosilních paliv, kde je bohužel uhlík konzervován a vyřazen z přirozeného koloběhu. Čím více ho do přírody vrátíme, tím lépe. Kacířská myšlenka? Ale uvažujte. Vše, co sníte, má ve vzdušném CO2 původ. Chcete mít snad hlad? A že vás straší globálním oteplením v rámci skleníkového efektu? Věřte mi, lžou vám. CO2 není zlý ale hodný. Čím ho bude více, tím lépe. (Samozřejmě všechno je relativní, ale bavíme se o současných koncentracích v atmosféře a podobných hodnotách, nikoliv řádech desítek procent. To ani není reálné.)

Když už skleníkový plyn, tak proč neříkat pravdu?
Zaklínadlo skleníkového efektu vyčarovalo jeden úžasný trumf – CO2. Nějak se ale pozapomnělo na další sloučeniny našeho všedního dne, které mají řádově mnohem větší vliv na zadržování tepelného záření na naší matičce zemi. Obyčejný metan CH4, který produkují všichni býložravci a samozřejmě i my a který je prakticky vždy přítomen při rozkladných procesech biologického materiálu, má 4x větší skleníkový efekt, než CO2. Slyšeli jste někdy od pseudoekologů, že by snad chtěli tento plyn omezovat? No až na výjimky zatím ne, protože se těžko zdaňuje a přikazovat špunty do zadní části těla není možné. (Prozatím se pro jistotu omezili na tytyty ovcím v Austrálii.) A navíc půdním bakteriím – největším producentům tohoto plynu - se těžko něco přikazuje a … perlička… taková vodní elektrárna, vzor ekologického myšlení a obnovitelný zdroj energie, to je zároveň velmi vydatný zdroj CH4 z tlejících organických zbytků. Pšt… nikomu to neříkejte, to se do zeleného náboženství nehodí.

Ale abychom nebyli tak přízemní, hitparádu ve skleníkovém efektu naprosto jasně a s přehledem o několik řádů vyhrává úplně jiná sloučenina. Sloučenina, bez které by nemohl existovat život, kterou všichni důvěrně známe a je jí:

H2O – voda.
Voda, tato prostá sloučenina vodíku s kyslíkem je suverénně nejvíce klima ovlivňující sloučenina. Jednak voda se svou obrovskou tepelnou kapacitou, pokrývající 71%  planety jí zaručuje konstantní teplotu. Její velké skupenské teplo, ať již pevná fáze-kapalina či kapalina-plyn a tepelná kapacite tekuté vody vytváří velmi stabilní tepelné prostředí vhodné pro život. Zároveň anomálie vody, kdy led má nižší hustotu než samotná voda způsobuje, že kapalná voda se samovolně ochrání před ztrátou tepla plujícím ledem, který funguje jako izolace. Čerstvě napadlý sníh, nebo bílá oblaka jsou zase nejodrazivější látky pro tepelné záření a to jak v pozitivním tak v negativním smyslu hned po umělých kovových zrcadlech. Naopak vodní pára v plynné podobě je suverénně nejlepší absorbent tepelného záření. Vodíkové můstky na mikrokapkách dokážou snadno absorbovat úžasné množství energie.

Proti vodě, je vliv CO2, CH4 nebo jakýchkoliv jiných sloučenin naprosto zanedbatelný. Jakékoliv změny způsobené těmito plyny s přehledem přebijí procesy způsobené vodou. To se ale z alarmistických studií nedozvíte. Důvod je prostý, voda se nedá kontrolovat a ani zdanit. Je jí prostě moc. Pokud chcete pohlížet na klima a počasí na naší planetě, všímejte si vody a  jejího koloběhu. Jedině ta vytváří tu podstatnou složku počasí, slouží jako přenašeč a rezervoár energie a způsobuje, že Země je opravdu vhodné místo pro život. Mimo jiné i proto, že velmi účinně absorbuje CO2  a tím umožňuje život v ní. Hlavními hráči na hřišti podnebí jsou prostě voda a slunce. Člověk přes všechnu svou domýšlivost hraje až trapnou třetí ligu.

Apropó jeden z neskutečných bludů alarmistů je představa, že rozpuštěný CO2 ve vodě vytvoří „kyselé oceány“ nevhodné pro život. Tento blud vzniknul z jedné studie, která potvrdila posun pH některých oblastí oceánů do více kyselejší oblasti. Abychom si rozuměli, pH oceánů je mírně (ale opravdu jen mírně) alkalické. Rozpuštění hodně velkého množství CO2 vytvoří ve vodě rovnováhy, které posunou pH kousíček k neutrálním oblastem a tedy relativně se stanou vody více kyselými – a je to tady. Alarmisté uvidí slovo kyselý a přeloží si to jako že z oceánů se stane kyselina. Zachraň se kdo můžeš, ono nás to všechny rozpustí!!!!! A hned tu máme dalšího mediálně úspěšného strašáka podpořeného vědeckou studií. A opět zdravý rozum pláče v koutku. Tak takhle nějak je to s celým slavným GO. Akvaristé mi dají zajisté za pravdu, že pokud chtějí mít rychle  pěkné rostliny v akváriu, přidají do vody (bez ryb, tady se spěchá) sodovku a rostlinky rostou jako zběsilé. Mají totiž z čeho. Prostě bez CO2 to jednoduše nejde. 

Takže jak to tedy je. Je, nebo není globální oteplování, změny počasí a máme se něčeho bát?
Přirozená změna teplot je nedílnou součástí přírody. Byla, je a bude. Bude-li se oteplovat, máme vyhráno. Vždy to bude jen a jen pozitivní. Mnohem horší by byl stav ochlazování, znamenal by totiž naprosto zaručeně civilizační úpadek i přes naše technologie. Bojovat proti změnám je čirý nesmysl. Mnohem lepší a efektivnější je prostředky věnovat na přizpůsobení se.

Alarmistických vizí apokalypsy spojené s GO jsou plné noviny, je to prostě IN. Nikdo už vám ale nepoví, že GO může přinést mnohem více pozitivního. Obrovské prostory dosud ležící ladem se mohou stát novým zdrojem potravin, nepříznivé klima na mnohých místech planety se zlepší. Pokud se něčeho máme bát tak rozhodně ne změny samotné, ale lidí, kteří pod pláštíkem GO se snaží zavést kontrolu všeho, nové zdanění a snaží si sobě takto vybrané prostředky přerozdělit.

Z globálního oteplování nemám strach a když tak koukám z okna, říkám si: "Zlaté globální oteplování!"