Sytý hladovému nevěří aneb jak jsem hladověl

Se zájmem jsem si přečetl článek kolegy blogera , který popisuje svůj mnohodenní půst. Přiznám se, že přestože mi to připadlo zmatené, zaujalo mne to. Po určitém váhání jsem se rozhodl, něco podobného vyzkoušet sám na sobě.  Získaná zkušenost je mnohem cennější než přečtená, navíc mě to zajímá z vědeckého hlediska. Koneckonců, je to určitá forma deprivace, která je jako jediná pozitivní, jak bylo pozorováno mnohdy v minulosti a je pozorováno i v přítomnosti. Podle různých zdrojů má přiměřené hladovění dokonce léčivé a očišťující účinky a samozřejmě má tento efekt racionální vysvětlení.  Takže proč to nevyzkoušet?

hermelínp.kolar

Navíc bych si rád ověřil, jaký vliv taková újma na člověka může mít. Představa, že se člověk dostane do situace, kdy nebude mít co jíst vůbec není tak vzdálená. Do této situace se můžeme dostat i v dnešní době třeba jako důsledek nějakých neočekávaných událostí, přírodních katastrof či v důsledku totálního rozpadu civilizačních struktur (viz Kolaps civilizace). Znalost, jak se bude hladový člověk chovat a jak jednat a jak bude organizmus reagovat,  bude zcela určitě užitečná a zajímavá. Jak říká známé přísloví „Sytý hladovému nevěří“, hladový člověk určitě jedná a koná pravděpodobně jinak než ten nasycený. Proto jsem se rozhodl zažít ten stav natolik autenticky, jak to jen půjde. Doposud jsem s hladověním neměl nějakou větší zkušenost, pominu-li mé jednodenní posty proto, že jsem na to jídlo prostě neměl čas, nebo dobrovolné poloposty na vojně, když se to jídlo prostě nedalo jíst.

Rozhodl jsem se to tedy zkusit, jdu do toho, ovšem s tím rozdílem, že nebudu mít daný nějaký limit a když už mě to přestane bavit, tak s tím jednoduše skončím, kdykoliv. O to to bude zajímavější.  Konce konců, na rozdíl od výše zmiňovaného blogera nejsem v invalidním důchodu a musím pracovat a normálně fungovat a mám mnoho povinností. Takže se nemohu a nesmím nějak významně oslabit. Jde mi o to zachovat plně normální fungování s výjimkou jídla na pár dnů. Všechny pocity budu zaznamenávat, aby každý, kdo se to rozhodne vyzkoušet, měl nějaké vodítko.

Tak nejprve jsem nažhavil internet a začal jsem se o fenomén postu zajímat blíže. Zajímaly mne různé techniky a hlavně stavy, které lidé při tom zažívali a které popisovali. Ne, nechci nikoho soudit, ale nápady některých lidí pít svou vlastní moč mi připadly naprosto zvrácené a devastující. Pít odpad, který byl těžko horko z organizmu odstraněn, nemá logiku. Divím se, že se s tím jejich organizmus dokázal kdy vyrovnat a myslím si, že tím dobrovolně napáchali větší škody než užitek. Také nápad pít destilovanou vodu mi přijde jako chemikovi zcestný. Samozřejmě je to mnohem lepší, než moč, ale má to také svá negativa. Destilovaná voda má oproti obyčejné naprostou absenci iontů a vzhledem k osmotickým rovnováhám její pití ochuzuje organizmus převážně o sodík, draslík, vápník, hořčík a další minerální látky, ktreré se vyloučí z těla ven tedy spíše jej poškozuje, než pomáhá. Navíc, kde v přírodě běžně získáte destilovanou vodu? Nebudete-li zachytávat pouze déšť, pak vždy voda nějaké rozpuštěné minerální látky bude obsahovat. Minimum, ale to bohatě stačí. Takže volba je jasná. Normální voda z vodovodu.

Den 0. - START
Během dne jsem pojedl běžná jídla, tedy ráno kakao a buchtu, později nějaké to ovoce, jogurt, okurku a večer jsem zakončil výbornou svíčkovou mé ženy s pěti knedlíky a dvěma deci piva. Dojedl jsem vynikající dort z oslavy synových narozenin a na závěr jsem si dal jednoho malého panáka slivovice na trávení.

Tedy, okamžik prozatím posledního jídla nastal cca ve 20:00. Od toho času již přecházím na vodu. Počáteční váha 80,2 kg.(NETTO tak jako budou váženy i ostatní váhy)

Den 1.
Ráno zatím běžné, protože nesnídám tak pravidelně, jak bych měl, jsem zvyklý nejíst. Ranní vážení po obvyklé proceduře na WC je 79,2 kg. Kam to kilo zmizelo je mi naprosto jasné – splách jsem ho. Od večera jsem vypil asi 1l vody a přibližně stejné množství bylo vypuštěno do kanalizace. Používám běžnou vodu z vodovodu, žádné minerálky.

Přibližně v 10:00 dostávám malinkatý hlad. Organizmus testuje, jestli bych něco nezakousnul. Ne nezakousnul. Dávám si trochu vody a je klid.  Kolem dvanácté mám první samovolné myšlenky, že bych mohl něco zobnout. Zatím je bez problémů zaháním. I když bych neměl, raději jsem si vzal jeden godasal (takový lepší anopyrin 0,5g ), protože ještě trochu pokašlávám a po něm se mi lépe odkašlává (doznívající lednová nemoc). Po godasalu se hned cítím lépe. Na kyselině acetylsalycilové se žít nedá a nemůže být zdrojem nějaké energie, takže předpokládám, že to výsledek nijak významně neovlivní, zvlášť první den a dál už si to brát nebudu. Navíc kyselina acetylsalicylová je úžasné a nedoceněné léčivo. Ročně vyjde několik desítek prací, co všechno se dá tímto lékem vycházejícím z přírodní báze úspěšně léčit.

Večer mi samovolně zrak bloudí na potraviny, ale není nějaký problém odolat. Hlad je jenom taková otravná občasná připomínka. Dal jsem si cvičně 25 minut na rotopedu při tepové frekvenci 130-145. Zatím bez potíží a v klidu. Váha 79,1 kg.

Den 2.
Ráno vstávám a nemám hlad. Cítím lehkou únavu ze včerejšího cvičení, ale jinak vše v naprosté pohodě. Váha 78,2. Nemám vůbec hlad, jen se cítím tak trochu „praštěný“. Evidentně mám zhoršené reakce, ale to možná proto, že ještě trochu spím a dokonale jsem se neprobudil. Je to stav, jako by vám někdo zacpal uši, ale slyšíte normálně.

Tak reakce se upravily poměrně brzy. Dopoledne jsem šel do schodů a cítil jsem, že je nevyběhnu svižně jako vždy. Bylo to takové těžkopádnější. Po desáté se ve mě něco změnilo. Začal jsem cítit teplo na rukou a tvářích, které se příjemně rozlévalo a organizmus najednou začal fungovat nějak jinak. Přirovnal bych to k pocitu parní lokomotivy, která dosud spalovala papír, který došel, a najednou přešla na uhlí. Piju hodně vody, tak litr za 3-4 hodiny v průměru, ale jednorázově i víc. Úměrně tomu se i zvýšila frekvence návštěv WC. No někam to musí odtéct, ne? V práci funguji naprosto normálně, navíc nemusím se zdržovat s jídlem.

Trochu kašlu a smrkám. Jde to ze mě ven. Neuvěřitelně se mi zlepšil čich. Cítím vůně, které jsem dříve jen tušil. Omylem jsem si dal loka neslazené minerálky magnézie a úplně to byl šok pro chuťové buňky. Odpoledne kolem čtvrté hodiny jsem měl chvilku, když jsem zasednul k PC, že se mi náhle chtělo spát a byla mi zima. Tak jsem vstal a během minuty to rozchodil. Později, jednu chvíli jsem se cítil jako po dvou panácích ferneta, ale i to rychle přešlo. Hlad žádný. Jako bych vůbec nevěděl, co to je. Jen musím pít a pít a pít. Normální vodu z kohoutku. Cítím se skvěle.

Navečer mne překvapilo, když jsem pomáhal jedné uvízlé motoristce na ledu, že jsem bez problémů dokázal vytlačit její auto i s ní do celkem prudkého kopečka (1-2m) aby odjela. Ani jsem se nezadýchal. Večer jsem si dal 25 minut na rotopedu tepová frekvence 135-145 a pak sprchu. Váha je 77,4 kg. Rodina si dělala večeři – vaječné topinky. Vonělo to úžasně, ale já jen čichal. Asi si budu po této zkušenosti více vážit dobrého jídla.

Den 3.
Ráno se cítím normálně s jedním rozdílem, jako bych den před tím měl nějaký větší fyzický výkon. Po malé rozcvičce je vše v pořádku a tak jak má být. Hlad se stále nedostavuje. Váha zůstala na 77,4 kg. Zmizely pocity „praštění do hlavy“ a cítím se úplně normálně.

Během dne funguji tak jako jindy, vůbec se nemusím šetřit, cítím naprosto normálně, žádná únava, absolutně žádné záchvaty hladu, žádná slabost, prostě nic. Že hladovím a piji jen vodu (již ji piji jen v mírně zvýšeném množství oproti normálu), se projevilo pouze tím, že cítím po celém těle teplo a párkrát mě přepadl pocit nevysvětlitelné euforie. Udělal jsem si schválně masochistický výlet do Kauflandu, koupil nějaké to ovoce a čokoládu pro děti. Co mne fascinovalo nejvíc, byla vůně všeho. Čich se zlepšil o dobrých 100%. Zajímavé je, že mám na vše obrovskou chuť, ale naprosto bez hladových pocitů, takže odolat není vůbec žádný problém. Začíná mne to ale nudit a nebaví mě to. Asi bych takhle hladovět vydržel pěkně dlouho.

Nejhorší z psychologického hlediska je dělání chutí blízkými rodinnými příslušníky a to přemlouvání, abych toho už nechal. Už chápu tu poušť, na které si různí lidé, co půstem prošli přáli být, tam nikdo neotravuje. Pohrávám si s myšlenkou pokus ukončit a zkusit za vhodnější konstelace někdy v budoucnu na delší čas. Kdyby mi o něco šlo, nebo bych chtěl opravdu zhubnout, mělo by to smysl, ale vzhledem k tomu, že toho tuku na sobě až tak moc zase nemám a o svalovou hmotu přicházet nechci, no ještě nevím...

Pochopil jsem zásadní rozdíl mezi dietou a půstem. Při dietě člověk neustále i když málo jí a tak má tělo trvalý pocit, že je o jídlo nouze, trávicí proces jede a dotyčný má proto permanentní záchvaty hladu. Nakonec všechno co sní se snaží tělo „uschovat na horší časy“ a dotyčný i při malém příjmu potravy tloustne, notabene, když pak po dietě začne jíst normálně. Při půstu se trávení zastaví úplně, tělo se přepne do spotřebovávání rezerv a hlad chybí. To je velmi zajímavé zjištění.

Za určitou formu diety musím považovat i pití různých šťáv nebo čajů. Obojí totiž trávicí systém neustále dráždí. Nikoho za to neodsuzuji, jen si myslím, že tím je účinek půstu zeslaben, či zaměřen nějakým specifickým směrem a někomu to může vyhovovat. Nejlepší je asi úplně obyčejná voda.

Večerní   vážení  přináší výsledek  77,0 kg. Úbytek váhy už není tak dramatický.

Takže je nakonec rozhodnuto. Protože jsem se dozvěděl, že půjdeme na neplánovanou oslavu a tam opravdu nehodlám držet půst, po 3 dnech tento experiment ukončím, abych měl čas na náběh na normální stravu.

RESTART
Nastartovat opět zažívání není zdaleka tak jednoduché, jak se zdá. Nelze se najednou naprat.  Začínám rozemletou mrkví s jablkem, do toho velmi dobře rozžvýkávám kousek papriky, tři kolečka okurky a nakonec přidám pár lžiček jogurtu (kvůli střevní mikroflóře).  Vše zapíjím dostatečným množstvím vody. Všechno velmi pomalu a opatrně. I po té malé trošce se cítím doslova přeplněný. Chutě jsou úžasné a prožívám eufórii. Přibližně po hodině a půl se přihlásí i druhá strana zažívacího traktu.  Chuť čehokoliv je neopakovatelná, proto jdu a uždibuji různé potraviny. Vždy jen malinkatý kousínek, abych to vychutnal. Je neuvěřitelné, jak některé chutě vyniknou a to jak v dobrém smyslu, tak i ve špatném. Za dalších pár hodin je vidět, že se vše nastartovalo jak má a já ochutnávám deci piva. Kdybych před půstem vypil těch piv 5, nebyl by to takový účinek, jako mělo to jediné deci. Nicméně po deseti minutách už necítím nic. Všechno je v pořádku a v pohodě. Pomalu se vracím do normálu. Ten pocit je naprosto fantastický. Druhý den ráno je úžasný. Přirovnal bych to k pocitu, kdy se vrátíte z posilovny a nepřeženete to. Lehké příjemné vrnění po celém těle. Úplně cítíte, jak se svaly a celkově organizmus regenerují. Mám chuť na obyčejnou vodu. Fantastický pocit. A co je ještě zajímavější je finální váha po ranních obvyklých procedurách a to 76,6 kg.

Tedy výsledek?
Úplný půst není nic drastického ani drakonického na rozdíl od některých diet. Asi bude velký rozdíl ho držet 3 dny a 30 dnů. Ale po poměrně krátké době si tělo zvykne, přepne se na sporo a začne spotřebovávat rezervy. Pokud člověk překlene start, který u mě trval asi 38 hodin je to už mnohem jednodušší. Můžete fungovat zcela normálně s minimem omezení.

Na jídlo a půst se už trvale budu dívat úplně jiným způsobem. Každému tuhle zkušenost vřele doporučuji, opravdu to není žádná hrůza. A určitě si to ještě někdy zopakuji.

Budu rád za karmu i vaše názory.