Co nás čeká, to nás nemine, ale osud máme ve svých rukou - I. část

Je náš osud předurčený? Máme věřit předpovědím o konci světa? Lze vůbec budoucnost předpovědět? Kam směřujeme? Tyto a mnohé další otázky trápí nemálo lidí a mnoho se jich už pokusilo na ně nějak odpovědět. Škála je obrovská, od naprostých smyšlenek nemající oporu v ničem, které můžeme číst v kdejakém časopise, přes zmatené bláboly mixující relevantní informace s výmysly až po pozoruhodně přesné předpovědi autorů stovky či tisíce let mrtvých.

kolart.eu

Varování. Tento blog obsahuje informace a scénáře možných konců světa, tak jak ho známe, a mohl by některé čitatele zneklidnit. Zvažte, zda-li opravdu chcete číst dál a jestli o jejich znalost skutečně stojíte. Má více částí a je to delší čtení.

V dalším textu a částech bych chtěl kompilátem z různých zdrojů a předpovědí nastínit možný „prorocký obraz budoucnosti“, tak jak je nám předkládán proroky a vizionáři ať již dávno mrtvými, nebo žijícími, našimi současníky. Opírám se pouze o zdroje, které již prokázaly alespoň nějakou míru úspěšnosti.  V žádném případě netvrdím, že se tak na 100% stane a že všechny informace jsou jisté. Mějte na paměti, že budoucnost je stále otevřená. Mnohé informace jsou znepokojivé, korelující se skutečnými fakty a co je minimálně hodné pozornosti, předpovědi se začínají vyplňovat. Ať tedy každý z nás sám za sebe si posoudí, jestli jsou tyto informace pro něj osobně k něčemu užitečné, nebo naopak naprosto nesmyslné a mylné. Každý má odpovědnost především sám za sebe.

Snad neexistuje člověk, kterého by nezajímalo, co se stane v budoucnosti. Vznikly dokonce vědní obory, které se tímto tématem zabývají. Je to jednak prognostika, zaměřená na budoucnost poměrně blízkou a futurologie, zabývající se budoucností vzdálenou. Obě dvě vědní disciplíny staví na předpokladech a extrapolacích. Odhadnou nějaký trend a na základě tohoto trendu vysloví předpoklad. Například ze skutečnosti klesající natality v českém národě je možné odvodit, že počet obyvatel České republiky může během následujících 90 let, tedy do roku 2100, klesnout až na necelých 6,5 milionu osob. Z jiného trendu natality v muslimských rodinách a přistěhovalectví zase můžeme odvodit, že do 20 let bude většina hlavních měst Evropy mít většinovou islámskou populaci.

Ano, toto jsou předpovědi poměrně jasné, vyplývající z reálných čísel a také pochopitelné. Jejich uskutečnění je ale stejně nejasné jako jakékoliv jiné předpovědi, založené na jiných předpokladech. Může se klidně stát, že jsou ze stejných vstupních dat předpovězené naprosto rozdílné, přímo protichůdné předpovědi. Vědecký pohled je v tomto případě velmi strohý a omezený.Existuje ještě jiný druh předpovědí, nezakládajících se na vědě, které ale poskytují pozoruhodnou úspěšnost. Jsou to takzvaná proroctví.

Vzpomeňme třeba na Nostradama. Pozoruhodně často se velmi přesně trefil do skutečných událostí. Přestože je zde oprávněná námitka, že úspěšnost je dána jistou variabilitou a gumovostí jeho veršů, tedy schopností natáhnout verš na tu kterou událost, pravdou je, že ani s touto výtkou nejsou jeho předpovědi jednoduše přehlédnutelné. Na druhou stranu zase takové „proroctví“ vycházející z konce Mayského kalendáře v letošním roce, je zcela zjevně uměle nafouknutou nesmyslnou bublinou, která nemá s proroctvími vůbec nic společného. Už jen proto, že datace tohoto kalendáře je velmi nejistá a po tomto kalendáři má následovat další, který už nemá téměř kdo z původního obyvatelstva vytesat do kamene, takže pro ně touto optikou konec světa de facto je.

Zdánlivě magické datum 21.12.2012 je spíše zneužíváno k některým jiným cílům. Z konce tohoto kalendáře si můžeme vzít snad jen jediné, Májové odhadli, že čas od času nastává velký zvrat ve společnosti a je možné, že doba změny může být blízko. S koncem světa to nemá nic společného, natož s přesnou datací.

Zajímavý zdroj různých předpovědí je Bible, tedy Starý a Nový zákon, zvláště kniha Zjevení Janovo nazývané Apokalypsa. Zjevení Janovo je jako ostatní knihy Nového zákona psáno řecky. Autor sám sebe v knize čtyřikrát nazývá Janem, který byl ztotožňován s apoštolem Janem, synem Zebedeovým, autorem 4. evangelia a tří janovských listů. Ovšem tento názor je zpochybňován především proto, že styl, jazyk a teologie se výrazně liší od Janova evangelia a listů. Opravdu vřele doporučuji si tuto část Bible přečíst. Zvláště Zjevení Janovo 12  a dál. Je pravdou, že apokalyptické vize z této knihy byly aplikovány na různé doby a různé události a nikdy se konec nenaplnil. Je ovšem jinou pravdou, že dosud nedošlo k tak závažné a přesné korelaci, jako v dnešní době. Za zmínku stojí například předpověď  konce hotových peněz a převedení vše pod centrální kontrolu, což se zjevně děje viz Zjevení Janovo 13 : 16-17 „ Všem malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům nechá dát znamení na pravou ruku nebo na čelo, takže nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, nebude-li mít to znamení - jméno šelmy nebo číslo jejího jména.“

Nepřehlédnutelným zdrojem, je proroctví sv. Malachiáše. Svatý Malachiáš (Maelmhaedhoc O'Morgair) žil v letech 1095-1148. Byl biskupem a mnichem diecéze v irském Armaghu. Pravděpodobně v roce 1139 nebo 1140 absolvoval cestu do Říma za tehdejším papežem Inocencem II. A právě zde podle legendy upadl do extatického transu, během něhož měl vidění celých 112 papežů, kteří v budoucnosti měli nastoupit na nejvyšší křeslo církve. Své vidění zapsal a toto proroctví bylo uloženo do římského archivu, kde zůstalo zapomenuto až do doby kolem roku 1590. V roce 1595 pak bylo zveřejněno. Jeho proroctví skutečně výborně vystihovalo a vystihuje jak minulé prakticky všechny budoucí vládce církve až do naší doby! Namísto jejich přesných jmen používá krátkých latinských frází vystihujících nějakým způsobem charakter, původ, erb či jiné znaky jednotlivých papežů. Seznam je stručný, ale výstižný. Současný papež Benedikt XVI je na krásném předposledním místě s vyjádřením "Gloria olivae" (Sláva olivy). Poslední, 112. papež se od ostatních odlišuje tím, že nenese žádné označení.  Svatý Malachiáš své proroctví zakončil tímto konstatováním: „Během velkého pronásledování svaté církve římské bude sedět na stolci Petrus Romanus (Petr II), jenž bude krmit ovce uprostřed mnoha soužení. A až toto pomine, bude město na sedmi pahorcích zničeno a obávaný Soudce bude soudit svůj lid. Amen.” Proč bude papež poslední a proč se tak stane je vysvětleno v dalších proroctvích, ale nepředbíhejme.

Nemusíme ale hledat jen staré zdroje. Jsou i mnohem čerstvější tedy současné, které nás informují o událostech aktuálních i budoucích. Samozřejmě, velmi obtížně se dá určovat oprávněnost a pravdivost těchto vizí a předpovědí, ale jistým vodítkem může být velmi úspěšná korelace předpovědí se současným vývojem. Takovým zdrojem mohou být například vize Davida Wilkersona z roku 1973, amerického kazatele, který poměrně dobře již v té době popsal blížící se současnou hospodářkou krizi, včetně krize rodiny a víry.

Naprostým fenoménem současné doby jsou takzvaná mariánská zjevení z posledních cca 170 let.  Po celém světě, a zvláště pak v Evropě dochází k vědecky nevysvětlitelným vizím různých vizionářů. Jde téměř vždy o lidi nebo děti prosté, často nevzdělané, žijící v chudobě. Mají vize nádherné ženy (posléze identifikované jako Panna Maria), která k nim promlouvá, vede je, dává skrze ně poselství, ale třeba i si s nimi hraje. Ostatní svědkové těchto setkání pozorují vizionáře v podivném transu, neuvěřitelně rychle se pohybující třeba i pozadu, nereagující na počasí (vítr, déšť, kroupy), levitující, nebo naopak mající obrovskou hmotnost, že i několik dospělých děti v transu nedokázalo zvednout byť jen o centimetr do výšky. Mnohokrát to bylo dokladováno fotografiemi a později i na filmový materiál.

Fatima, Lurdy, La-Saletta, Medžugorie, Garabandal, to jsou jen některá jména míst, odkud zní hlasité varování před budoucím vývojem světa směřujícím do propasti a které jakoby nikdo neslyšel. Krok za krokem překračuje lidstvo jednu linii za druhou a tak se naplňuje mnohé z varovně předpovězeného. 

Prostřednictvím vizionářů dochází také k zázrakům, ať už se jedná třeba o slavný fatimský sluneční zázrak, qudalupský  obraz, nebo nevysvětlitelné zázraky hlavně na poli medicínském, kdy jsou uzdravováni naprosto nevyléčitelně nemocní (Lurdy). Počty skutečných zázraků řádově přesahují počty vědecky uznaných, protože jsou velmi přísná kritéria pro jejich posouzení jako zázraků. "Zázračnost" uzdravení posuzuje mezinárodní lékařský výbor, který má asi dvacet členů - skeptiků. Stačí totiž, aby se zjistil ve světě jediný nevysvětlený případ podobného uzdravení, nebo tento výbor měl sebemenší pochybnost o vyšetřeních předcházející uzdravení, či existuje-li možnost byť nepravděpodobného, ale racionálního vysvětlení, aby se vyslovil proti uznání zázraku.   

Mnoho lidí chápe proroctví, jako naprostý nesmysl. Jejich myšlenkové paradigma připouští jen následovné:  Jak můžeme znát svou budoucnost, když ta ještě nenastala? A pokud tedy nastane, již to není proroctví o budoucnosti, ale je to o minulosti. Minulost je známa, jak si mohl někdo vůbec myslet, že to dopadne jinak, když to bylo tak jasné a zřejmé?

Proroctví není o tom, co se stane s absolutní jistotou. Proroctví je o možné budoucnosti, ke které se více či méně blížíme. Čím jsme jí blíž, tím hůře se dá změnit a tím je pravděpodobnější. Ale ani to není jisté. Ve Starém zákoně čteme, že prorok Jonáš byl poslán Bohem do Ninive. „Jdi do Ninive a řekni všemu lidu, že vím o jejich hříšnosti. Ještě čtyřicet dní a Ninive bude zničeno.” Ninive bylo hlavní město asyrské říše. A Asyřané byli nepřátelé izraelitů. Prorok nejprve nechtěl, ale po známých peripetiích v břiše velryby nakonec do Ninive přišel a hlásal zkázu. Nedával na výběr, pro něj už byla zkáza jasná. Kupodivu se tak nestalo Ninivští se obrací v naději, že i Bůh obrátí a odvrátí od nich svůj hněv a trest. Jediný, kdo je z toho zklamaný, je sám prorok Jonáš. I ten nakonec pochopí, že kdo si jsou jisti svou spásou, ji mohou ztratit, a kdo jsou zdánlivě v beznadějné situaci, mohou být omilostněni. 

Skutečné proroctví je tedy jakési varování pro možný budoucí vývoj. Není vizí, která se s absolutní jistotou naplní, ale také není pouhou smyšlenkou, kterou můžeme lehce pominout a to už jen proto, že mnohá proroctví se naplňují, mnohá byla naplněna a o mnohých dosud nenaplněných můžeme spekulovat, jako o velmi pravděpodobném vývoji, až se tají dech, jak to mohl někdo před tak dávnými časy vědět. Tato „znalost“ patrně plyne z principů fungování vesmíru a z toho, co vlastně je čas, podivná to veličina postupující po kvantech, byť se nám jeví jako spojitá.

A v podobném postavení pochopení či nepochopení jsme nyní i my. Nic z toho, co je předpovězeno se nemusí stát, ale kvůli naší pýše v té či oné podobě, kvůli ať již skutečné, nebo předstírané hluchotě a slepotě, ke katastrofě asi nakonec doputujeme. Nad světem se stahují mračna, v dáli již hřmí. Jen blázni se radují, že slunce bude svítit věčně a mraky ho nikdy nezakryjí. Nuž vzhůru do budoucnosti. Nic jiného nám ostatně ani nezbývá.

Co nás tedy (možná) čeká?

Obecně lze napsat, že všechny negativní kroky se dělají a budou dělat vždy s proklamovanou nutností je učinit v rámci spáchání dobra nejvyššího, v rámci nutnosti a takzvané společenské objednávky s tím, že jakákoliv jiná cesta by byla údajně horší. A vždy, s železnou pravidelností, dojde ke zhoršení situace a ta bude muset být zase spácháním nějakého dalšího dobra „vylepšena“.  Vše se bude nakonec ubírat směrem k omezení svobod a k úplnému ovládnutí každého aspektu našeho života. Jak moc se to podaří, záleží na mnoha okolnostech, ale hlavně na nás samých. Mnozí se totiž ztráty svobody nemohou dočkat.

Podívejme se nejprve na jednotlivé oblasti.

Ekonomika

Ekonomika v následujících letech se bude zmítat v krizi, ze které nebude úniku.  Krátkodobá oživení budou následovat stále hlubší a hlubší pády ekonomik celého světa. Ten pravý důvod tohoto stavu je, že je (někým?) plánovaná potřeba vytvořit takové negativní ekonomické prostředí, které nakonec donutí většinu lidí radostně přijmout jinak nepřijatelné řešení jako rozumné východisko. Platí a bude platit heslo: Čím hůře, tím lépe.

Velké zdanění bude těžce dopadat na lidi. Objeví (již se děje) se mnoho nostalgických vzpomínačů na „staré dobré časy“ v zemích bývalého východního bloku. Na západě zase budou vítězit myšlenky regulací, zákazů, norem, přerozdělování a omezení ne nepodobné socialistickému plánování. Chudí budou volat po větším zdanění bohatých a budou mnohokrát vyslyšeni. Přerozdělování velkých částí daní přirozeně způsobí zastavení ekonomik a to vyvolá poptávku po dalším přerozdělování, které vygeneruje všudypřítomnou korupci a podvody. S tím související šedá ekonomika bude představována jako hlavní viník tohoto stavu.

Jako spásná myšlenka se pak představí řešení a tím bude mimo jiné i zrušení hotovostních peněz. Věc předpovězená již ve Zjevení Janově (A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat,…) Tato myšlenka je už prakticky realizována, v některých zemích testována a je opravdu jen otázkou času, kdy k tomu dojde plně. Slavná naše skarta je jednou z částí velké skládačky. Pod slibem nastolení ekonomického pořádku dojde k absolutnímu ovládnutí financí a tedy k absolutní kontrole nad lidmi. Bude známo co kdy kdo a jak kupuje a prodává a všechno bude samozřejmě náležitě zdaněno. Téměř nikdo tomu neunikne, ale mnoho lidí to přijme naivně s radostí, budou omámeni „výhodami“ a budou bagatelizovat negativa. Lidé ztratí kontrolu nad většinou svého života a podstatnou část svobody.

Na zhoršování ekonomiky se mimo jiné podílí a bude podílet i celosvětově propagovaná pohádka o globální oteplování zaviněným člověkem, která zneužívá přirozenou změnu klimatu, generuje další a další ekonomické zhoršení zatěžováním ekonomiky zdaněním „uhlíkové stopy“. Povšimněte si, že přestože nejhorším skleníkovým plynem je H2O (vodní pára), ta je zcela ignorována, protože tu zdanit nijak nelze. Zde můžeme názorně pozorovat onu snahu dohnat ekonomiku až na dřeň. A to včetně vymýšlení dalších a dalších nesmyslných daní a překážek. „Boj proti atomu“ je též součástí tohoto plánu. Také tato věc zdražuje energie a ve svém důsledku opět zatíží ekonomiku. Je zajímavé, že zde se „uhlíková stopa“, která zákonitě provází jiné alternativní technologie, které musí nastoupit, vůbec neřeší.

Zhoršování ekonomické situace bude generovat stále větší a větší požadavky na další a další přerozdělování a regulace a ty budou v rámci různých záchranných balíčků aplikovány. Těžko říci, kam až to dojde, ale to co je podstatné a k čemu to směřuje, je naprostá ekonomická kontrola všeho a všech.

Centralizace moci

Souběžně s ekonomickou turbulencí bude probíhat (a probíhá) centralizace moci a to jak na regionální úrovni, tak i na světové úrovni. Je zde patrná a též pravdivě předpovězená snaha nejprve moc zcentralizovat a zároveň s tím ji i posléze plně ovládnout. Postupné ovládnutí celé Evropy skrze EU je tím názorným důkazem. Obrovský konstrukt EU spěje, a to i navzdory odmítnutí některých sjednocujících federalizačních dokumentů, k jednotné vládě. Když to nejde otevřeně, používají se různé okliky. Postaví-li se obyvatelstvo proti praktické a faktické federalizaci jedním způsobem, ta samá, ba ještě horší věc se schválí oklikou bez nutnosti schválení obyvateli.  U Evropy centralizace ale nekončí. Cílem je ovládnout maximum možného a jednou z takovýchto ovládajících organizací je OSN, která se postupně bude stávat nástrojem vnucování. Pořádají se konference o globální vládě a jak ji nastolit bez nutnosti zeptat se obyvatel. Dochází zde ve jménu sjednocení k nepřípustnému zasahování do práv a svobod. Vždy je vše presentováno jak páchání absolutního dobra.

Komunismus nechápejme jako jednotnou ideologii. Komunismus je způsob sobeckého myšlení, které má mnoho tváří a také se mu říká často záměrně úplně jinými výrazy. Jeho základem je vždy pod pláštíkem zdánlivě ušlechtilých myšlenek a páchání dobra vše ovládnout, něco někomu vzít, něco ukrást, část jakoby rozdat a pokud možno všechno kontrolovat. Toto odcizení se halí do líbivé teze, že odebírané vlastně odebíranému nepatří a nejlépe nikdy nepatřilo. Kolikrát jsme to již slyšeli a kolikrát ještě uslyšíme? Komunisté neváhají bojovat proti sobě, je-li to pro ně výhodné. Nacismus je jen odrůda komunismu, kdy místo třídního původu je brán původ rasový. Jinak cíle, metody a množství mrtvých je v řádech srovnatelné, snad jen, že komunismu se povedlo zabít více lidí, je obecně tolerován a mnozí stále podléhají jeho medovému vábení. Naopak z nacismu se stala nálepka, která se nalepí každému, koho je potřeba znevěrohodnit, umlčet a zesměšnit, byť s myšlenkami této zvrhlé ideologie nemá, na rozdíl od nálepkovače, nic společného. Ideoví komunisté často sedí na zdánlivě opačných stranách politických barikád, ale jak můžeme pozorovat, rukou společnou a nerozdílnou pracují na svých zájmech. Připadá jim tak přirozené krást, až se diví, vlastně vůbec nechápou, že pro některé jiné lidi je něco takového nepřípustné. To oni nemohou pochopit. Krádež totiž povýšili na své „spravedlivé“ právo.

Takže ten komunismus, který Rusko rozšířilo do celého světa na začátku minulého století a který byl následně zdánlivě raněn k smrti, se znovu rozšíří(řuje).  Je patrné, jak. Získává nové příznivce hlásáním utopického ráje přerozdělením cizího, případně půjčováním na dluh, který nikdo nehodlá zaplatit. Mnoho lidí tomu naletí, právě kvůli ekonomické krizi, která je z části logickým důsledkem a je zároveň záměrně přiživována a to jak sdělovacími prostředky, tak i úmyslnými přehmaty. Čím hůř, tím lépe, komunisté, socialisté a další pachatelé dobra nabídnou svou představu ráje, své líbivé řešení. K tomu ale budou žádat moc a kontrolu, obojí dostanou. Sladkému vábení podlehne mnoho lidí, a čím víc jich bude, tím horší budou následky.

Slyšel jsem mnohé názory, že EU nemůže být nositelem komunistické ideologie a vlastně ji proti ní ochrání, ale opak je pravdou. Nejenom že může, dokonce i je a bude a tento trend má narůstající tendenci. Vlastně stačí po přesunutí dostatečné moci, aby komunistické myšlenky převzaly za své vlády jen několika silných zemí EU (a ani to nebude většina z jejich voličské základny) a komunismus ve své skryté podobě prakticky ovládne celou EU. Bude se nazývat jinak, ale ve své podstatě jím bude. A díky záměrně špatně nastaveným pravidlům už nebude z takové pasti dobra pro všechny úniku. Dnes a denně můžeme pozorovat, že nikým nevolení úředníci EU s obrovskou mocí se snaží čím dál více a čím dál častěji zasahovat do našich životů a diktovat své zvrácené vize a nastavovat svoje nesmyslná pravidla, opět pod pláštíkem dobra nejvyššího. Jak ostatně jinak?    

Morální krize

Souběžně s krizí ekonomickou narůstá a nadále bude narůstat i krize morální. Něco jako rodina bylo nastavenými ekonomickými pravidly a záměrnou indoktrinací sdělovacími prostředky demontováno až tak, že v současnosti je mnohými lidmi považovaná za zbytečnou a zastaralou instituci, je deklasována na úroveň homosexuálních vztahů a manželský slib je považován za cár papíru bez hodnoty. Čím dál více lidí bude žít jako sezdaní, aniž by se vzali. Nebudou chápat a ani vlastně mít důvod uzavírat manželství. Nevěra bude velmi častá a mnoho lidí ji za špatnou ani považovat nebude. Velké procento manželství se rozpadne kvůli neschopnosti partnerů odpouštět a dodržet sliby. Obrovsky naroste počet dětí v neúplných rodinách, které opustil jeden rodič.  Homosexuální chování bude nejen tolerováno, ale i velmi podporováno. U mnoha vizionářů byl tento negativní trend předpovězen, již v době, kdy se něco takového zdálo jako nemožné. Dnes je to smutný fakt.

V rámci obrany „lidských práv“ bude narůstat ochrana různých zločinců. Nikdo se ale nebude zajímat o jejich oběti. Vše bude relativizováno, každá pravda bude překroucena na lež. Zlé skutky budou v očích mnoha lidí vyzdvihovány jako příklady k následování. To špatné bude záměrně zamlčováno nebo to bude vydáváno za přednost, o dobrém se nebude mluvit. Pozitivní diskriminace bude obecně závaznou normou.

Nastane (již nastala) výchova k naprosto deformovanému vztahu k násilí. Malé děti uvidí okolo sebe mnoho vražd a násilí avšak rodiče, kteří si dovolí své dítě potrestat pohlavkem, budou kriminalizovaní. Vyroste (vlastně již tu je) generace, která nebude uznávat žádnou autoritu. Násilí se stane zábavou, protože lidé úplně ztratí schopnost vnímat důsledky svých činů. Sobectví bude obecnou realitou. Stále více lidí absolutně upřednostní své ego před čímkoliv jiným, bez odpovědnosti, bez strachu z následků. Na jedné straně se bude propagovat kult absolutní svobody (mohu vše bez odpovědnosti a nikdo mi nemá právo nic zakázat) paradoxně v protikladu faktu praktické ztráty svobody reálné, provázené odpovědností každého zvlášť. Vždy se bude hledat viník jinde.

Absolutní kontrola nad společností

Součástí změn bude i naprostá ztráta svobody způsobená všudypřítomnou kontrolou. Má být nastolena úplná kontrola nad našimi životy. Spolu s kontrolou financí (všechny platby bezhotovostně) má dojít i k totální kontrole toho, co kdo píše, říká nebo dělá.

V tomto světle začínají být snahy zavádět na trh „nevypnutelné“ a zvenku kontrolovatelné přístroje velmi znepokojující. Málokdo ví, že je zde již dnes mnoho počítačů, tabletů, telefonů notebooků, které „jen spí“ a je-li přepojen mikrofon a kamera, mohou i poslouchat a vidět a to i ve zdánlivě vypnutém stavu. Co může být zneužito, taky zneužito bude. Nějaká „ochrana osobních údajů“ je pak absolutně iluzorní záležitostí, která ovšem může být použita jako bič v případech, kdy se to zrovna hodí. Vlastníte-li již nyní laserovou tiskárnu a vytisknete-li na ni obrázek, je ze zdánlivě nahodile rozmístěných žlutých teček toneru možné vyčíst, kde a kdy byla tiskárna vyrobena, kde distribuována, kdy byl dokument tištěn a nepřekvapí, že je možné dohledat i kupujícího. Opravdu se nemáte čeho bát?

Současná změna pravidel FB je jen malé kolečko salámu ze salámové metody změn k absolutní kontrole nad vším. Snahy regulovat a kontrolovat internet jsou také patrné. EU například uvažuje o dálkově ovládaných kamerách a mikrofonech s GPS do každého auta, jako povinnou výbavu. Před několika lety předmět sci-fi (1984), dnes realita uváděná do praxe. Samozřejmě zase, jak jinak, ve jménu obecného blaha a dobra. Uvědomí-li si lidé nebezpečí absolutní kontroly a budou-li proti ní bojovat, ustoupí se od toho a plánovaná kontrola se zavede potichu o něco později jinou cestou s jiným vysvětlením. Ten, kdo bude dělat to, co si vládnoucí moc a případně univerzální nadcírkev (viz dále) přeje, se přece nebude mít čeho obávat.

 (Pokračování příště…)