Jak jsem zastavil mezinárodní rychlík

4. 02. 2015 10:45:33
Psal se rok, tuším 1987. Dny mého vysokoškolského studia se pomalu a nenávratně pohybovaly na ose časové přímky směrem do minulosti a já, jako student, který musel absolvovat „praxi“ ve formě fyzické návštěvy chemických provozů na balkánském poloostrově, jsem se vydal na cestu do tehdejšího socialistického Bulharska.

Vlak tehdy odjížděl z brněnského nádraží, ale ne z hlavního, nýbrž z nádraží Královo Pole. Dobrou hodinu před příjezdem mezinárodního rychlíku jsme se potkali všichni účastníci této akce na stanoveném místě a usoudili, že náš místenkový vůz se nachází přímo za lokomotivou, jak nám i pracovníci ČSD potvrdili a tudíž měl být první přesně tam, kde jsme stáli.

Naše čekání bylo korunováno příjezdem mezinárodního rychlíku poměrně na čas. Jaké ale bylo naše zděšení, když jsme zjistili, že vlak je situován právě obráceně, tedy vagon, co měl být za lokomotivou je úplně na konci a ten co měl být na konci, byl zase za lokomotivou. Takto překvapení jsme nebyli jen my, ale i dva zájezdy asi 80 lidí, rodiny s dětmi, důchodci a tak, těšícími se na tehdejší jedině dosažitelné písky Černého moře. Po zjištění těchto skutečností nastal závod a shon. Všichni jsme se úprkem vydali na konec vlaku, kde se nalézaly naše místenkové vozy. Do míst naprosto vzdálených naší čekací pozici se pokoušel každý dostat tak, jak jen zvládal.

Což o to, my, jako studenti s krosnami jsme moc problémů neměli. Horší to už bylo s rodinami s mnoha kufry a malými dětmi. Navíc byl vlak tak dlouhý, že konec byl už mimo perón lehce v zatáčce. My mladí jsme stačili bez nejmenších problémů nastoupit a usadit se ve svých kupé. Jenže viděl jsem právě ty zoufalce s kufry. Neváhal jsem ani vteřinu a začal jsem jim pomáhat. Rodiče mi podávali malé děti, ty jsem stavěl urychleně do uličky, pak přišly na řadu kufry a pak... pak sebou rychlík trhnul a začal se vzdalovat odhadem dobrým 30 lidem, co nestačili nastoupit. V očích jedné matky, které ujížděly dvě malé samotné děti s kufry směrem pryč, jsem viděl čiročiré zoufalství.

Dost dobře nevím, co vše mi tehdy během sekundy proletělo hlavou. Ale za několik vteřin jsem rozrazil dveře nejbližšího kupé a zatáhl za záchrannou brzdu. Mezinárodní rychlík stál na fleku. Zastavil jsem záchrannou brzdou mezinárodní rychlík a ani jsem vlastně nevěděl jak, jen jsem věděl, že to bylo proklatě potřeba.

Během tohoto krátkého darovaného času se všichni opuštění pasažéři stačili vzpamatovat a urychleně doběhli a nastoupili. Asi po pěti minutách dorazil velmi nerudný a nasupený průvodčí, který hledal tu inkriminovanou záchrannou brzdu. Samozřejmě jsem se k aktu přihlásil, protože fakt, že rychlík se rozjel, aniž by průvodčího vůbec zajímalo, jestli všichni nastoupili a on to zkontroloval, byl absolutně nepřípustný. Vyhrožování tisícikorunovými pokutami, kteréžto výhružky jsem si vyslechl a ve své mladické naivitě považoval za běžný kolorit, jsem nebral tehdy vážně. Nicméně fakt, že ze všech desítek lidí, co viděli ujíždějící vlak, mnohdy i s jejich dětmi a kufry a kterým můj zásah umožnil nakonec v klidu nastoupit, se mě nakonec zastali jen dva, byl docela zneklidňující. Většina se dívala jinam a dělala, že se jich to netýká a je to jen a jen můj problém.

Průvodčí si asi docela jasně uvědomoval, jak velké máslo má na hlavě, a tak se celá anabáze zakončila indiferentními ty ty ty a to se nedělá, aby pak napsal nějaké to korektní zdůvodnění zpoždění bez nějaké pokuty. Celé dvě hodiny jsem pak v klidu v kupé přemítal nad tím, jestli mi to stálo za to. Zlom nastal v okamžiku, kdy se otevřely dveře a vstoupila do kupé žena, v jejíchž očích jsem na tom perónu četl ono zoufalství. Zeptala se mne, kdo vlastně zastavil ten vlak, a já jí pravdivě odpověděl.

Ona jediná mi tehdy poděkovala a já v té chvíli věděl, že to mělo smysl. A má smysl dělat věci, o kterých je člověk přesvědčen, že jsou správné a to prostě jen z jednoho jednoduchého důvodu, protože správné jsou a nikdo jiný to za vás v danou chvíli neudělá. I kdyby to mělo třeba zastavit na fleku mezinárodní rychlík.

Přeji pěkný den.

Autor: Pavel Kolář | středa 4.2.2015 10:45 | karma článku: 24.66 | přečteno: 954x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 6.40 | Přečteno: 135 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 125 | Diskuse

Václav Kunft

Krásná česká královna Viola Těšínská.

O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.

27.3.2024 v 15:05 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 332 | Diskuse
Počet článků 132 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4188

Dalo by se tvrdit, že otázka života vesmíru a tak vůbec již byla nejen zodpovězena a pár let to už je.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...