Čas od času se dostanu do situací, kdy přijde na přetřes otázka držení a nošení zbraní fyzickými osobami. Slýchávám názory různé, od těch zoufale naivně pacifistických, kdy lidé si představují, že ze světa se stane milé a příjemné místo jen proto, že před zlem strčí hlavu do písku a ono zmizí, až po nesmyslně militantní názory, které by nejraději přikázaly všem vlastnit a nosit zbraň. Tvrdím, že i v tomto případě platí rčení o škodlivých extrémech.
Nedávno jsem měl shodou okolností na toto téma debatu, u které byli i někteří členové Strany zelených, kterážto je těmi pacifistickými názory vyhlášená. Nicméně musím s radostí konstatovat, že i zde v této oblasti může zavládnout zdravý rozum a přesto, že slyšíme stálé požadavky na totální odzbrojení společnosti (rozuměj „nechte zbraně pouze zločincům“ protože je vezmeme jen těm, o kterých víme, že je mají), zaznívají i zde rozumné hlasy, že náš současný systém získávání zbrojních průkazů je dostatečný a žádné zpřísňování nic rozumného nepřinese.
Při těchto diskusích zaznívají různé argumenty. Nebudu je zde všechny vyjmenovávat, ale namátkou vyberu jeden. Představte si, že když při loupežném přepadení na vás útočník vytáhne zbraň a vy adekvátně odpovíte a posléze se zjistí, že se jednalo pouze o gumovou maketu, tak dle sluníčkářů by měl mít obránce nejprve povinnost zkoumat, zda je vůbec útočníkova zbraň funkční. Tato představa je mimo reálné možnosti supermana, natož napadené oběti v extrémním stresu. Neřku-li to, že reálné zjištění, že útočníkova zbraň je schopna střelby může být to úplně poslední, co ve svém životě oběť zjistí. Ono se to od stolu a piva dobře teoretizuje, ale dělají to obvykle lidé, kteří zatím neměli s rolí oběti násilného trestného činu žádnou osobní zkušenost. Sluníčkoví lidé tak povětšinou planě teoretizují bez návaznosti na realitu těchto útoků.
Jednu věc jsem ovšem připustil a dodávám, že není z hlavy zelených, ale z mé. Dovedl bych si totiž představit v procesu získávání zbrojního průkazu nějaké povinné autorizované školení o právních a praktických aspektech držení a nošení zbraně s praktickými příklady, co a jak by mělo být posuzováno. Vím, že naše soudy často rozhodují jako v loterii, takže to „by mělo“ je na místě. Případně by se podle nějaké metodiky osvětlilo, jaké postupy při držení a nošení zbraně jsou formálně správné, aby nedocházelo k individuálním podivným výkladům. Faktem totiž je, že i když uchazeč úspěšně složí písemnou část zkoušky, nemusí mu být ta praktická realizace až tak úplně jasná do detailu.
Zvláště s ohledem na institut nutné obrany, kdy o přesném výkladu nepanuje tak úplně shoda by bylo vhodné, toto nějak ujednotit v rámci možností. V autoškole také nejprve instruktor poučí své žáky o výkladu jednotlivých ustanovení zákona, tedy alespoň by měl, a vysvětlí zásady chování na silnicích. A myslím si, že tento prvek v procesu získávání zbrojních průkazů zoufale chybí, zvláště pro některé jedince.Rozhodně by to bylo lepší a přínosnější, než nějaké zbytečné a nesmyslné psychotesty.
