Kalouskovy padáky, kdopak by je neznal…

Známe je asi všichni - Kalouskovy padáky. Opět je v médiích informace o zbytečné smrti vojáka, co skákal s padákem. Pro běžného konzumenta bulváru by mohlo být vše jasné. Ono ale není. Všechno je totiž úplně jinak…

billboard z dálnicewww.balbinka.cz

Před minulými parlamentními volbami se po celé republice objevily billboardy. Na nichž je vyobrazen Miroslav Kalousek s třemi rakvemi na padácích a textem: „OMLOUVÁME SE za zmařené životy na armádních padácích“. Za vším stojí Balbínova poetická strana. Tento politický subjekt, který se jinak jeví pro běžného občana politicky naprosto impotentně, se najednou velmi aktivně začal angažovat. Prapodivná iniciativa s ještě prapodivnějšími cíly a metodami. Co se jim ale dokonale podařilo je manipulace s fakty s cílem vyvolat negativní dojem. Politolog Zbořil na otázku ČT nazval tuto kampaň „jistým osvěžením“!  

Záměr billboardu byl ale zcela jasný. V neznalém náhodném čtenáři měl vyvolat dojem, že za smrt tří lidí může nákup padáků a ten je v přímé souvislosti s MK. Tím pádem je on za zbytečnou smrt odpovědný. Povedlo se to dokonale. Přiznejte si, že jste této interpretaci uvěřili, tak jako mnoho dalších, kteří toto moudro papouškují po internetu dál. Osobně jsem se nespokojil s předkládaným jednoduchým vysvětlením. Trochu jsem pátral, co je na tom pravdy a nestačil jsem se divit. Zde je pár faktů a souvislostí, které celou záležitost dokreslují ve zcela jiném světle.

V padesátých až sedmdesátých letech minulého století byly vyvíjeny padáky pro naši armádu, konkrétně pro výsadkové vojsko. Z té doby existují padáky např. OVP-68 nebo OVP-68/76 používané do nedávné doby, včetně OVP-80, který je používán dodnes. Jsou to takové ty kulaté padáky, které každý z nás zná z různých vojenských fotografií. Jsou spolehlivé, ale mají omezenou řiditelnost, na rozdíl od křídel, které se objevily v sedmdesátých letech. Křídla jsou nejen řiditelná a co je jejich  další přednost, lze na nich doletět od místa seskoku i několik desítek kilometrů. Ideální vlastnost pro speciální jednotky.

Naše armáda v tomto ohledu zaspala a tak až v roce 1993 vyšel impuls k významné modernizaci. V té době končila životnost padáků OVP-80, který už byl zastaralý. Existovaly sice padáky PTCH-11T/7 a 9, ty se ale nezdály vojenským expertům ideální a proto bylo vypsáno výběrové řízení na vývoj nového typu padáků, kterého se zúčastnily dvě firmy, MarS Jevíčko a Anex Cirus.

Obě firmy dodaly v souladu s podmínkami soutěže do 30 dnů vzorky a ty byly podrobeny zkouškám v armádní zkušebně V-030 v Praze – Kbelích.  Firma Anex dodala prototyp VTP-100 pod označením X-012 a  MarS Jevíčko padák M-330. Průběhy testů nebyly zveřejněny a snad právě proto se vyrojilo spousta spekulací o zmanipulování soutěže. Vybrán byl  komplet firmy Anex Cirus.

Podmínkou pro výběrové řízení byla klouzavost padáku. První prototypy ovšem díky tomu trpěly necností, že skupina parašutistů se po pěti minutách vlivem termiky „rozletěla“ z formace a proto se hledal jiný přístup za použití počítačů a nových technologií. Navíc během vývoje byly dělány  změny druhu materiálu, šňůr, jejich délky a ostatních parametrů, aby se dospělo k optimálnímu rozhraní mezi padákem pro volné pády a kluzákem. Jsou to dva protichůdné požadavky a navíc s vojenskými specifiky, které bylo nutno řešit.

V roce 1994 vzhledem k končící životnosti OVP-80 došlo k rozšíření zadání na padák jako vševojskový komplet. Padák jako celek se tím ale stal příliš komplikovaným. Většinu řešení a úprav iniciovala armáda. Padák měl najednou množství dříve neplánovaných funkcí, jež si vzájemně odporovaly. Prostě příliš mnoho lidí bez hlubší znalosti dané problematiky zasahovalo do vývoje. (Kdo byl na vojně, určitě si to dovede živě představit.) Navzdory těmto problémům a po všech předepsaných zkouškách byla padáková souprava VTP-100 v roce 1996 zavedena do výzbroje Armády České republiky.
V roce 1997 po mediální kampani vedené pod vlivem smrtelné nehody kterou popíši dále, náčelník generálního štábu rozhodl o zákazu používání padáků VTP-100. Všechny padáky byly staženy a uloženy ve skladech. Výrobce uvádí, že jejich uložení bylo v rozporu s technickými podmínkami o skladování a údržbě. Navrhl tedy později provést kontrolu a případnou repasi těchto padáků odhadem za 2,5 mil Kč. Armáda ČR na vzniklou situaci reagovala příznačně nákupem dalších padáků OVP-80 celkem za přibližně 50 mil Kč na pokyn tehdejšího ministra Tvrdíka.

V roce 1996 došlo ke dvěma smrtelným nehodám při seskoku s padákem. První p. Balšínka na OVP-68 a druhá pplk. Kordače při seskoku do vody na OVP-80. Ani jedna z nich se netýkala vyvíjeného padáku VTP-100, ale dosluhujících starších typů. V roce 1997 došlo k  první smrtelné nehodě na VTP-100, kdy ke smrtelnému úrazu vojína Prinicha došlo v důsledku nevhodného postupu a metodiky výcviku. Seskok byl totiž proveden na automatické otevření hlavního padáku. Po výskoku a otevření hlavního padáku došlo z nezjištěných příčin k rotaci. Parašutista zazmatkoval a i když situace nebyla životu nebezpečná, odhodil vrchlík hlavního padáku. Sám o sobě tento postup nebyl chybný, byl však proveden pozdě, v již nedostatečné výšce cca 30-40 m na zemí. Následkem byla nefunkčnost záložního padáku (min výška otevření 100 m). Expertizy neprokázaly jako příčinu nehody technickou závadu padáku. Údajně, podle informací od kolegů vojína R. Prinicha mu byl nařízen seskok na padáku typu křídlo po dvou seskocích na kulatém padáku, co bylo metodicky naprosto chybné. Pro absolventy vojenského výcviku nemusím zdůrazňovat, že něco takového bylo v armádě naprosto běžné.

Padák VTP-100 se v současnosti běžně používá k seskokům a profesionálové ho jako „nebezpečný“ rozhodně nehodnotí. Spíše jako velmi živý s dobrou stabilitou.

Nyní se prosím opět podívejte na billboard a sami si odpovězte, jak na vás nyní působí Kalouskovy padáky.

Podstatnou část informací jsem čerpal z : http://www.paraclub.cz/