Komůrka hrůzy

Stačí drobnost. Jedna reklamní akce, jeden dobře míněný nákup a z vaší oblíbené místnosti úlevy se stane komůrka hrůzy.

Jednoho krásného nedělního odpoledne, kdy se venku ženili všichni čerti jsem se rozhodnul vyřídit nějaké drobnosti a při té příležitosti jsem se zastavil v jednom nejmenovaném obchodním domě, abych doplnil rodinné zásoby dle přiloženého seznamu a momentálních slev. Honem jsem procházel kolem regálů a směřoval přímo koupit právě ty věci, které nutně potřebujeme. Ovšem asi jako každý, neodolám a okouknu aktuální akční nabídku. Občas se tam najdou opravdové perly za hubičku, které sice nutně nepotřebuji, ale za tu cenu, no nekupte to, že.

Třeba taková multifunkční sada nářadí, které máte doma již ve dvou provedeních a která byla opět zlevněná, ta se hodí vždy. Šroubováků není nikdy dost. Skládací pila, nerezový univerzální nůž, sada  podložek pod hrnky a nakonec, nakonec univerzální osvěžovač vzduchu, který v pravidelných intervalech provoní byt za super cenu a vydrží až 3 měsíce včetně přiložených baterií. No a za pár chvil jsem již vše platil u kasy včetně toho netušeného kukaččího vejce.

Doma jsem vše vybalil a umístnil na svá místa. Na závěr jsem zprovoznil i inkriminovaný osvěžovač vzduchu, nastavil nejdelší interval a umístnil na onu místnost, protože jsem chtěl zamezit dalším stížnostem na životní prostředí ovlivňované normálními fyziologickými procesy. Záměr byl chvályhodný, leč ne vždy vše dopadne tak, jak plánujete.

Po několika dnech jsem zjistil, že dřívější pohodový pobyt na oné místnosti s oblíbeným časopisem v ruce již není zdaleka tak pohodový.  Změnil se na hrůzyplné očekávání okamžiku, kdy se ozve zpoza zad, kde zaručeně nikdo být momentálně neměl známé chrrr….bzz...pššššš…, které vždy s naprostou jistotou, se kterou přichází přírodní katastrofy, přišlo v ten nejméně očekávaný okamžik. Mohl jsem 100x vědět, o co se jedná, mohl jsem si namlouvat, že se nenechám překvapit a že tentokrát opravdu naplním heslo „vždy připraven“, prostě kdykoliv jsem ten zvuk zaslechl, zapracoval nejprve podvědomý přirozený instinkt a teprve až pak následovala rozumová reakce. Z místnosti úlevy se pomalu ale jistě stávala komůrka hrůzy.

Postupem času se všichni členové rodiny reflexivně snažili zkrátit pobyt na oné místnosti na minimum. Všichni tam chodili již ne v pohodě, ale s předtuchou onoho okamžiku, který se s pravidelností sobě vlastní opakoval naprosto nepředvídatelně. Někdy hned po dosednutí, jindy až po dlouhé době. Dokonce některé návštěvy z toho byly tak vylekané, že si komentář nenechaly pro sebe.

Jednoho krásného dne, kdy to nastalo už ani nevím, jsem s překvapením zjistil, že již v sedě čtu třetí kapitolu a stále ještě nepřišel ten pravidelný okamžik hrůzy.  Zdaleka to ještě nebylo 3 měsíce, ale tentokrát jsem byl opravdu rád, že výrobce nedodržel, to co slíbil. Z oné místnosti se zase stala oáza klidu a pohody a nikdo se ani slůvkem nezmínil o tom, že by bylo potřeba koupit novou náplň a doufám, že to tak již zůstane. Já to rozhodně nikomu připomínat nebudu.